Můj příběh začíná v okamžiku, kdy jsem zoufalá a zlomená vyřkla slova, která změnila vše: ‚Pokud mi nepomůžete, všechno prodám a půjdu do domova.‘ Po letech obětování pro své děti jsem se cítila zrazená a zapomenutá. Dnes přemýšlím, jestli jsem tu hranici nestanovila příliš pozdě a co to vlastně znamená být rodičem v dnešní době.
Jmenuji se Klára a žiju v malém bytě na okraji Brna se svým mužem Petrem a synem Matýskem, který má Downův syndrom. Moje matka, paní Věra, si žije v luxusu a nikdy mi nezapomene připomenout, jak moc jsme podle ní selhali. Příběh o bolesti, pýše a touze po pochopení v rodině, která by měla držet při sobě.
Jsem Marie, matka devíti dcer z malé vesnice na Vysočině, a právě čekám své desáté dítě. Celý život mě provází tlak rodiny i okolí, že bych měla konečně porodit syna, ale já se snažím najít vlastní hodnotu a štěstí v tom, kým jsem a jaké děti mám. Můj příběh je o naději, zklamáních a hledání sebe sama v české realitě plné tradic a předsudků.
Jmenuji se Mirela a celý život bojuji s předsudky kvůli svému vzhledu a původu. Nejbolestivější bylo, když mi před vlastním synem řekli, že nejsem jeho matka, ale chůva. Tento příběh je o bolesti, boji za důstojnost a otázkách, kým jsme v očích ostatních.
Jedna jediná věta od mého manžela Petra mi zlomila srdce a otevřela oči. Rozhodla jsem se přestat dělat všechno pro rodinu a sledovat, co se stane. Od té chvíle se náš život obrátil vzhůru nohama a já začala přemýšlet, jestli jsem udělala správně.
Jednoho deštivého večera jsem se rozhodl pomoci bezdomovkyni Aleně a koupil jí teplé jídlo. Místo vděku jsem se však stal terčem kritiky od kolemjdoucích i vlastní rodiny, což mě přimělo pochybovat o smyslu dobrých skutků. Příběh o tom, jak i dobré úmysly mohou být nepochopeny a jak těžké je zůstat laskavý v dnešním světě.
Jmenuji se Magda a před patnácti lety mě opustil manžel kvůli jiné ženě, když naší dceři Lucii byly teprve dva roky. Celý život jsem dřela, abych jí nic nechybělo, ale dnes mě Lucie veřejně obviňuje, že jsem jí zničila život a okradla ji. Nevím, kde jsem udělala chybu, a bolí mě, že mě vlastní dítě vidí jako nepřítele.
Od malička jsem žila ve stínu maminčiny posedlosti šetřením. Každý den jsem cítila, jak mě její rozhodnutí ochuzují o obyčejné radosti dětství. Dnes se ptám, jestli to všechno stálo za to a co vlastně znamená bezpečí, když za něj platíte vlastními sny.
Jednoho deštivého večera mi dcera nechala svého malého synka na prahu a odešla za kariérou do Prahy. Vychovávala jsem vnuka jako vlastního, ale když se po letech dcera vrátila, obvinila mě, že jsem jí ho vzala. Toto je můj příběh o lásce, oběti a bolavých slovech, která nikdy neměla být vyslovena.
Jednoho večera jsem už nevydržela a požádala svého manžela, aby mi platil za péči o naši dceru. Tím jsem spustila lavinu emocí, hádek a otázek, které jsme si nikdy předtím nepoložili. Můj příběh je o tom, jak těžké je být matkou na plný úvazek a jak málo si toho ostatní často váží.
Jmenuji se Anička a svůj domov jsem hledala dlouhé roky. Po odchodu maminky jsem žila v dětském domově, kde jsem každý den čekala, že si pro mě přijde. Nakonec jsem našla novou rodinu, ale cesta k ní byla plná bolesti, strachu i naděje.
Jmenuji se Emilie a už pět let jsem manželkou Michala. Mám syna Jendu z předchozího manželství, kterého moje tchyně nikdy nepřijala za svého vnuka. Toto je můj příběh o bolesti, boji za rodinu a otázce, zda se člověk může někdy opravdu stát součástí cizí rodiny.
