Pokud se moje děti odmítnou o mě postarat, prodám vše, co vlastním, abych si mohla dovolit soukromý domov pro seniory. To je naučí lekci! Můj manžel a já jsme žili pro naši rodinu, ale teď je čas myslet na sebe.
Paní Nováková byla na cestě vyzvednout svou vnučku, cítíc vzácný pocit radosti. Neustále se usmívala, její podpatky klapaly o chodník jako za jejích mladých let. Důvodem jejího štěstí bylo, že si konečně zajistila vlastní bydlení. Byt byl v novostavbě, prostorný a světlý, i když to byl jen jednopokojový byt. Musela šetřit téměř dva roky, protože peníze z prodeje jejího venkovského domu stačily jen na
„Můj syn se oženil před 12 lety. On a jeho žena, spolu se svými dvěma dětmi, žijí v malém jednopokojovém bytě. Před osmi lety si Jakub koupil pozemek a začal stavět svůj vysněný dům. Rok se nic nedělo. Následující rok se jim podařilo postavit plot a položit základy. Pak se vše znovu zastavilo kvůli nedostatku financí. Nyní na mě moje snacha tlačí, abych prodal svůj dům a pomohl jim…“
Jsem rozpolcená. Jako svobodná matka vychovávající svého syna mu musím věnovat hodně pozornosti a zajistit mu šťastné dětství. K tomu mám starého nevlastního otce, kterému je 86 let a žije v chátrajícím domě na venkově. Průměrný věk obyvatel této vesnice je kolem 75 let. Svého biologického otce si nepamatuji. Někdy si vzpomenu
Richard si stále nemohl zvyknout na své nové prostředí. Život je nepředvídatelný. Otec tří dětí, nikdy si nepředstavoval, že stráví své zlaté roky v domově důchodců. Ale jeho život byl kdysi plný radosti a prosperity. Měl dobře placenou práci, prostorný dům, auto, úžasnou manželku a tři rozkošné děti.
Karel si stále nemohl zvyknout na své nové prostředí. Život je nepředvídatelný. Otec tří dětí, nikdy si nepředstavoval, že stráví své zlaté roky v domově důchodců. Ale jeho život byl kdysi plný radosti a prosperity. Měl dobře placenou práci, prostorný dům, auto, úžasnou manželku a tři rozkošné děti.
Lída byla na cestě vyzvednout svou vnučku, cítíc vzácný pocit radosti. Neustále se usmívala, její podpatky klapaly o chodník, což jí připomínalo její mladší léta. Důvodem jejího štěstí bylo, že si konečně zajistila vlastní byt. Nové místo bylo v moderní budově, prostorné a světlé, i když to byl jen jednopokojový byt. Musela pečlivě šetřit téměř dva roky, protože peníze z prodeje jejího venkovského domu stačily jen na zálohu.
Máme dvě děti, syna a dceru, ale oba jsou dospělí a mají své vlastní rodiny. Vidíme se jen zřídka, většinou jen během svátků. Nedávno jsem se rozhodla, že
Mám pět dětí: dvě dcery a tři syny. Bylo to asi před 30 lety, když byli všichni malí. Teď jsou dospělí a zakládají vlastní rodiny. Můj vztah s dcerami je napjatý a synové jsou odtažití.
Jsem vyčerpaná z toho, že všechno dělám sama – moje dospělé děti mě ani neuznávají. Varovala jsem je: buď mi pomohou, nebo prodám veškerý majetek a zaplatím si pobyt v domově důchodců. Můj manžel a já jsme zasvětili naše životy našim dětem. Vychovali jsme syna a dceru a dali jim vše, co jsme si mohli dovolit. Teď mi ani nezavolají.
Starší žena v domově důchodců byla odkázána na milost své snachy. Žena se cítila naprosto zrazená… Marie vychovala svého syna sama poté, co její manžel zemřel, když chlapci bylo pouhých 6 let.
