Upoutaná na vozíku, seděla a hleděla do dálky. Její krásné, volné vlasy začaly šedivět. Její dlouhé bílé šaty byly zdobeny složitou ručně vyšívanou výšivkou. V rukou držela kytici bílých růží. Vedle ní stál on. Vysoký, svalnatý a pohledný. Kolemjdoucí často pohlédli na pár. Některé oči ukazovaly obdiv, zatímco jiné se dívaly s lítostí.
Lenka nikdy neměla ráda svou snachu, ale nikdo nečekal takové zacházení s rodinným dědicem. Žena křičela, že by měla Sára opustit jejich dům s dítětem.
„Poslouchej mě, synu…“ zašeptala matka. Každé slovo bylo pro ni boj. Nemoc jí pomalu vysávala život. Ležela v posteli, vyhublá. Michalovi se zdála jako stín ženy, kterou kdysi byla. Vždy byla vysoká, silná a usměvavá. Ale teď… „Synu, prosím, neopouštěj Lýdii… Potřebuje někoho, kdo se o ni postará. Není jako ostatní…“
V malém českém městečku, mladý chlapec jménem Tomáš slíbí své nejlepší kamarádce Sáře, že tu pro ni vždy bude. Jak stárnou, život je zavede na různé cesty a slib je podroben zkoušce. Toto je příběh o přátelství, snech a tvrdé realitě života.
Před dvěma lety tragicky zemřel Jan, když jejich dcera Ema měla dva roky a syn Michal čtyři. Byl sražen autem, zatímco čekal na autobusové zastávce. Nyní jeho vdova, Šárka, čelí neustálému tlaku od své tchyně, aby zůstala sama na počest Janovy památky.
Po tři roky jejich manželství mezi nimi nikdy nebyl žádný vážný konflikt. Pak se najednou, z ničeho nic, všechno drasticky změnilo, což vedlo k nepředvídatelnému a tragickému výsledku.
Já a Petr jsme strávili roky budováním našeho vysněného domu. Stojí jako nejvyšší a nejkrásnější dům v okolí. Musel jsem pracovat v zahraničí 15 let, abych ho dokončil.
Nova právě řekla poslední sbohem svému milovanému manželovi, Brucovi, když obdržela zdrcující telefonát. Její dům byl v plamenech a když dorazili hasiči, bylo už příliš pozdě na jeho záchranu. Oheň se dokonce rozšířil i na sousední dům, zanechávajíc za sebou stopu zkázy.
Ondřej skončil v sirotčinci. Navštěvovali jsme sirotčinec jako dobrovolníci. Když jsme přinesli potraviny, poprvé jsme se s tímto chlapcem setkali. Okamžitě upoutal naši pozornost, takže
„Poslouchej mě, synu…“ zašeptala matka. Každé slovo bylo boj, jak jí nemoc pomalu vysávala život. Ležela v posteli, křehká a vyhublá. Jakub ji sotva poznával; vždy byla vysoká, silná a plná života. Ale teď… „Synu, prosím, neopouštěj Aničku… Potřebuje někoho, kdo se o ni postará. Není jako ostatní…“
Žili zdánlivě harmonický život se svými dvěma rostoucími dětmi. Peníze nikdy nebyly problémem—Eugen si založil vlastní podnik, myčku aut, zatímco jeho žena pracovala jako nehtová technička. Ale pod povrchem bublalo napětí.
Cora seděla na lavičce vedle starého domu, kde žila celý svůj život. Ale teď dům patřil cizím lidem a ona byla na jejich milost. Jak k tomu došlo, Cora nechápala. Myslela si, že vedla poctivý život, nikdy nikomu nepřála nic zlého a vychovala svého jediného syna. Ale její syn se ukázal být
