Vdala jsem se, když mi bylo 25 let. Byli jsme šíleně zamilovaní a myslela jsem si, že je to láska na celý život. Rok po naší svatbě se nám narodil syn. Život byl jako pohádka. Tak to zůstalo několik let, ale pak pohádka skončila. Můj manžel mi začal lhát a pak mě podvádět. Dlouho jsem to snášela, protože jsem nechtěla
Já a Petr jsme strávili roky budováním našeho vysněného domu. Stojí jako nejvyšší a nejkrásnější dům v okolí. Musel jsem pracovat v zahraničí 15 let, abych ho dokončil.
Po 12 letech manželství jsme se s Václavem rozvedli. Podle toho, co jsem četla, většina manželství se rozpadne během prvních pěti let, nebo to alespoň tvrdí odborníci. Šance na rozvod se prý s každým dalším rokem snižují. Možná jsem měla prostě smůlu. Je to běžný příběh, opravdu. Smutný, ale běžný. Našel si mladší ženu. Václav mě požádal
– Snažili jsme se být přísní. Nedávali jsme jí všechno, co chtěla hned. Ale nemohu říct, že jsme se k ní chovali špatně; nebyla na tom hůř než ostatní.
Telefon zazvonil a ozval se ustaraný, mladý hlas: „Milujeme se. Prosím, pusť ho!“ – „Víte, slečno, já svého manžela nepřivázala k radiátoru ani nezamkla do sklepa. Tak bojujte za svou lásku! Hezký den.“ Emma zavěsila. „Tohle je poprvé. Taková drzost. No, brzy bude doma na večeři, takže má hodně co vysvětlovat…“
Ale jak čas plynul, život se stal příliš jednotvárným a bez smyslu. Anna si uvědomila, že chce víc – růst, učit se nové věci.
Myslely si, že mají všechno promyšlené a očekávaly, že si vydělají slušné peníze. Co je na tom tak složitého? Obě žijeme samy. Muži se na nás už nedívají. Děti jsou dospělé.
Mám husí kůži, kdykoli mluvím se svou nejlepší kamarádkou. Je to nejbližší osoba na světě, kromě mé rodiny. Držíme spolu a podporujeme se jako sestry. Byla na mé svatbě a já na její. Na všech třech. Samozřejmě si už nevoláme každý den, protože máme své vlastní děti a starosti. Ale
– Jak jsi mohla zapomenout na svou vnučku tak rychle? Měla narozeniny, právě jí bylo 15! Chápu, že jsem pro tebe cizí, ale Anička! Je to tvoje vnučka.
Nora nemohla přijmout Penelopu; byla rozzuřená! Její Tomáš… Je na svého syna hrdá, má s ním plány a on je její oporou. Je si jistá, že se o ni ve stáří postará. Proč ho nenapadlo požádat ji o radu? – „Mami, Penelopa a já jsme se rozhodli vzít. Za dva měsíce máme svatbu.“ Tolik pro něj obětovala.
Kdykoliv má někdo z jeho příbuzných problém, jen můj manžel ho může vyřešit. Všichni v jeho rodině vědí, že můj manžel jim přijde na pomoc, což nám nezanechává žádný čas pro nás.
Když můj manžel navrhl, abychom se přestěhovali k jeho matce do jejího třípokojového domu, nabídla jsem mu, aby se přestěhoval ke mně. Bylo to malé, ale zvládli bychom to. Netušila jsem, že návštěva u jeho matky odhalí šokující pravdu.
