Soboty v naší rodině jsou věnovány tomu, aby děti trávily čas se svou babičkou. Tato rutina trvá už přes rok. I po narození našeho druhého dítěte projevovala moje tchyně jen malý zájem o svá vnoučata. Navštěvovala nás jednou měsíčně, přinesla dárky, strávila s nimi hodinu nebo dvě a pak odešla. Přirozeně, moje dcery ji sotva poznávaly. Moje nejstarší dcera, když
„Sáro, nevím, co dělat. Emilka chce jet na pláž, ale my se staráme o babičku,“ řekl Jan. „Proč mi to říkáš?“ zeptala se Sára. „Můžeš se o ni postarat na měsíc?“ „Ale mám práci. Dobře, můžeš ji přivést.“ Jan si oddechl, že jeho sestra souhlasila. Sára však nebyla z nápadu nadšená – její babička
Paní Nováková, oblíbená a respektovaná učitelka češtiny na střední škole, byla známá svou schopností navázat kontakt se studenty a hlubokými znalostmi literatury. Aktivně se účastnila školních aktivit a zajišťovala, aby její studenti pochopili základní koncepty, aniž by je zahlcovala zbytečnými testy. Ale to bylo v minulosti. Podle jejích studentů se za poslední tři roky vše změnilo.
Po 15 letech manželství můj manžel požádal o rozvod. Důvod? Řekla jsem mu, že už nemohu pečovat o jeho nemocného otce a navrhla, že je čas zvážit domov pro seniory. Můj manžel řekl, že je ze mě hluboce zklamaný a už se mnou nechce žít. Jak se stav jeho otce s věkem zhoršoval, vyžadoval neustálou péči.
Rozhodla jsem se ji svléknout, abych zjistila, zda je moje podezření správné. „Co to děláte? Máme frontu a zdržujete všechny,“ začala sestra protestovat, když jsem dítě svlékala.
Tři roky jsme bloudili bez cíle, zkoušeli různé obory a experimentovali s každým nápadem, který nás napadl. Nakonec jsme se rozhodli zaměřit na konkrétní produktovou řadu, ale věci nešly tak, jak jsme doufali.
Mají malou zeleninovou zahrádku a jedí vše přírodní, co si sami vypěstují. Každý rok je pro ně stále obtížnější zahrádku udržovat, jak se jejich zdraví zhoršuje.
Můj manžel byl pohledný, atletický muž. Vysoký, upravený a oblíbený mezi mnoha lidmi. Snažím se ho takto pamatovat, abych si usnadnila život. Protože teď se změnil k nepoznání. Jednoho dne sekal trávník na naší zahradě a dostal mrtvici. Zázrakem přežil. Ale stal se z něj invalida. Můj život se obrátil vzhůru nohama.
Miluji svého manžela. Žijeme spolu už 20 let a každý den s ním mi stále přináší radost a pocit klidu. Je automechanik. Začínal od nuly. Teď má vlastní malou dílnu v našem městě. Je škoda, že musíme čekat měsíce na bohatého klienta. Ale každé auto potřebuje opravu, takže tak si vydělává na živobytí. Mimochodem,
Od ledna 2016 podstupuje hlavní hrdinka tohoto příběhu, Eva, pravidelné chemoterapie. Během svého boje s rakovinou prošla čtyřmi složitými operacemi a nyní čelí své poslední chemoterapii. Jan, Evy manžel, ji chtěl překvapit a oslavit tento významný okamžik. Zorganizoval sbírku, sdílel Evy příběh a vyzval lidi k přispění.
Poslední tři roky žijí spolu. Jana se snaží co nejlépe zvládat domácnost a podporovat svou společnici ve všech směrech, zatímco Petr, i přes své úsilí, bojuje s tím, aby situaci zvládl.
Minulý měsíc jsem se setkal s bratrem, který mi gratuloval k úžasné snaše. Vyjádřil také obavy o zdravotní problémy mého syna v tak mladém věku. Spěchal jsem domů, abych zjistil více.
