-Když jsem mu řekla, že jsem těhotná, mohla bych přísahat, že měl pocit, že mě vlastní. Rozhodl se, že nikam nepůjdu s jeho dítětem. Přestal mi dávat peníze.
Máme syna a dceru. Nikdy jsem nechápala ty, kteří si nevážili svých dětí. Pro nás byly naše děti tím nejlepším, co se nám kdy stalo. Můj manžel miloval naši dceru stejně jako našeho syna.
Hana byla neobvyklá žena. Byla atraktivní, upravená a vždy měla stylový účes. Nicméně, měla obtížnou povahu. Její hlas byl hlasitý, nebyla příliš zdvořilá a často pomlouvala lidi kolem sebe. Nevadilo jí to dělat ani v jejich přítomnosti. Jak se lidé cítili, ji příliš nezajímalo. Často mluvila o problémech ve svém životě.
„Jak bych tě mohla nemít ráda, můj drahý? Jsi můj jediný syn a chybíš mi pořád.“ – „Mami, je mi už třicet devět let,“ odpověděl Jan.
Když odcházela, sbalila si nejen své věci, ale rozhodla se vzít i některé spotřebiče z našeho domova. Eliška byla velmi veselá a nadšená. „Mami, budu v pohodě,“ ujišťovala mě. Ale věci se nevyvinuly tak, jak doufala.
Seděly jsme v útulné kavárně a probíraly naše problémy, když jsme si všimly okouzlujícího mladíka, který se blížil k našemu stolu. Posadil se a chtěl nás poznat. Upřímně, od toho okamžiku se všechno změnilo.
Mám přítelkyni jménem Klára, které je 68 let. Nedávno byla hospitalizována kvůli mrtvici, ale neznám všechny detaily. Může to být kvůli jejímu věku nebo nezdravému životnímu stylu (špatná strava, nedostatek pohybu atd.). Její syn, Lukáš, žije už několik let v jiném kraji, 800 kilometrů daleko. Má tam svou rodinu, manželku a děti. Najednou jeho matka
Láska prý dokáže přenést hory. Zamilovala jsem se do něj hluboce, přijala jeho minulost jako součást naší budoucnosti. Ale každý má svou historii a někdy je to víc, než člověk unese.
Naše setkání byla zpočátku nevinná, omezená na přestávky na kávu během pracovní doby. Ale jednoho dne mě oslovil, když jsem byla sama, a během našeho rozhovoru vyšla najevo šokující pravda.
Jako stará pohádka o špatně nastavených prioritách se matka rozhodne vložit veškeré své zdroje a energii do vzhledu a vzdělání své dcery, jen aby čelila nečekaným následkům.
Toto je dojemný příběh událostí, které vedly k mé hluboké samotě, jak se blížím k sedmdesátým narozeninám. Chci sdílet svůj příběh s dalšími matkami, abych je uchránila před stejnými chybami, které jsem udělala. Je to těžké přiznat, ale nakonec jsem si uvědomila, že odcizení mého syna, Lukáše, je z velké části moje vina. Když jsem si uvědomila, že jsem v slepé uličce, bylo už pozdě. Můj vztah s manželem, Arturem, byl vždy bouřlivý a bohužel to ovlivnilo i můj vztah s Lukášem.
Pro mě jsou kmotři duchovními průvodci a podporovateli. Nicméně, po nedávné zkušenosti si nejsem jistá, jestli mohu svou kamarádku, Alenu, stále považovat za pravou kamarádku. Zdálo se, že si myslí, že role kmotra je více o finančních příspěvcích než o duchovním vedení.
