Jmenuji se Eliška a je mi 64 let. Můj manžel Petr mě po třiceti letech opustil, abych po třech letech zažila jeho nečekaný návrat a prosbu o druhou šanci. Příběh je o bolesti, osamělosti, ale i o odvaze čelit minulosti a hledat odpovědi na otázky, které nemají jednoduchá řešení.
Jsem Linda, padesátiletá žena, která se po letech obětování rodině rozhodla znovu najít štěstí. Když jsem oznámila, že mám nového přítele, narazila jsem na odpor svého zetě i dcery. Můj příběh je o odvaze postavit se za vlastní životní štěstí a o tom, jak těžké je změnit zažité rodinné role.
Při úklidu po smrti mého manžela jsem objevila schovanou korespondenci, která mi obrátila život naruby. Zjistila jsem, že celá léta psal dopisy své první lásce, o které jsem nikdy neslyšela. Musela jsem se vyrovnat s pocitem zrady, zpochybněním našeho společného života a hledáním odpovědi na otázku, co vlastně znamená opravdová blízkost.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že mě můj přítel Petr opustí právě ve chvíli, kdy čekám naše dítě. Zůstala jsem sama, zraněná a plná strachu, ale musela jsem najít sílu pokračovat dál. Můj příběh je o bolesti, rodinných konfliktech i o tom, jak těžké chvíle dokážou člověka změnit.
Jednoho obyčejného večera mi můj manžel Petr oznámil, že chce rozvod. V ten moment se mi zhroutil svět, ale zároveň jsem si vzpomněla na radu své maminky: někdy je lepší mlčet, než říct něco, čeho bych později litovala. Celý příběh je o tom, jak jsem se snažila zachovat klid, pochopit, co se vlastně stalo, a najít v sobě sílu pokračovat dál kvůli naší dceři.
Před rokem jsme se s manželem přestěhovali k jeho matce na venkov. Zpočátku jsem věřila, že společné bydlení nám pomůže, ale brzy jsem zjistila, jak moc jsem se mýlila. Teď každý den bojuji o kousek soukromí a přemýšlím, jestli jsme neměli raději zůstat v našem malém bytě ve městě.
Jmenuji se Petra a vyprávím příběh o tom, jak se moje nejlepší kamarádka Jana po narození dítěte změnila k nepoznání. Naše přátelství, které kdysi bylo pevné jako skála, se začalo rozpadat pod tíhou mateřských povinností a nevyřčených křivd. Bojuji s pocitem zrady, ale i s pochopením a hledám odpověď na otázku, zda je možné najít cestu zpět.
Ve svých šedesáti letech jsem se rozhodla najít svou první lásku, i když jsem si roky namlouvala, že už je to dávno za mnou. Když jsem stála před jeho domem a otevřela mi žena, která vypadala jako moje zrcadlové já, musela jsem čelit pravdě o sobě, svých volbách i o tom, co znamená skutečné štěstí. Tento příběh je o odvaze postavit se vlastní minulosti a o tom, jaké otázky si člověk klade, když už si myslí, že zná odpovědi.
Jmenuji se Ivana a v pětapadesáti letech jsem si myslela, že už mě v životě nic nepřekvapí. Ale když se do mého života nastěhovala rodina mého druhého manžela, zjistila jsem, jak těžké je chránit svůj klid a soukromí. Každý víkend se můj domov mění v cizí místo a já začínám pochybovat, jestli mám právo chtít něco jen pro sebe.
Ve svých šedesáti letech jsem se rozhodla najít svou první lásku, kterou jsem nikdy nedokázala úplně pustit z hlavy. Když jsem stála před jeho domem, otevřela mi žena, která vypadala jako moje zrcadlové já, a já pochopila, že minulost se nikdy nedá úplně uzavřít. Tento příběh je o odvaze čelit starým citům, o rodinných tajemstvích a o tom, jaké to je, když se člověk musí znovu najít.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že se ocitnu v situaci, kdy budu sdílet svůj domov s dětmi svého muže z jeho předchozího manželství. Můj muž Petr mi nikdy neřekl, proč se rozvedl, a já jsem se nikdy neptala – respektovala jsem jeho soukromí. Ale když se jeho děti nastěhovaly k nám, začaly vyplouvat na povrch staré rány, o kterých jsem si myslela, že už jsou dávno zahojené.
V devětapadesáti jsem si myslela, že už mě v životě nic nepřekvapí. Jenže pak jsem potkala Hanu a všechno se změnilo. Musela jsem čelit nejen svým strachům, ale i nepochopení vlastní rodiny a otázkám, jestli mám ještě právo na štěstí.
