Celý život jsem věřila, že přátelství je bezpečný přístav, kde mohu být sama sebou. S Janou jsme byly nerozlučné od střední školy, dokud jsem nezjistila, že pro ni znamenám jen pohodlnou možnost. Teď se ptám sama sebe, jestli vůbec někdy existovalo opravdové přátelství.
Po smrti manžela jsem žila v osamění, dokud jsem se nečekaně zamilovala do muže, jehož minulost mi obrátila svět vzhůru nohama. Musela jsem čelit nejen svým vlastním předsudkům, ale i odporu rodiny a sousedů. Tento příběh je o odvaze milovat navzdory věku i společenským očekáváním.
Jmenuji se Eliška a ve svých čtyřiašedesáti letech jsem musela čelit zradě, která mi obrátila život naruby. Po třiceti letech manželství mě můj muž Petr opustil kvůli jiné ženě, a když jsem se konečně naučila žít sama, vrátil se a prosil o druhou šanci. Teď stojím na rozcestí a nevím, jestli mám otevřít srdce staré lásce, nebo zůstat věrná sobě.
Celý život jsem šetřila, abych měla jistotu na stáří. Když mě dcera s manželem požádali o půjčku, neváhala jsem – ale nikdy jsem netušila, jaké následky to bude mít. Teď stojím před otázkou, jestli jsem udělala chybu, když jsem rodině věřila víc než sobě.
Jmenuji se Marie, je mi 68 let a mám jedinou dceru, Lucii. Celý život jsem ji vychovávala sama a snažila se být tou nejlepší matkou, jakou jsem dokázala být. Teď mi ale Lucie říká, že jsem toxická, a já se snažím pochopit, kde se stala chyba a jestli je možné napravit vztah, který byl kdysi tak pevný.
Jmenuji se Alena a celý život jsem se snažila být tou nejlepší matkou pro svou dceru Martinu. Dnes, když jí je třicet, stojím na prahu rozhodnutí, které mě bolí, ale vím, že je nutné: přestat za ni řešit všechny její problémy. Je to příběh o lásce, závislosti, strachu i odvaze pustit své dítě do světa.
Jmenuji se Marie. Po letech, kdy jsem žila jen pro rodinu, jsem zůstala sama v prázdném domě a snažím se najít sama sebe mimo roli matky a babičky. Vyprávím o konfliktech s dětmi, pocitu osamění a zoufalém hledání vlastní identity.
Jmenuji se Alena a celý život jsem obětovala svým dětem. Teď, když jsou dospělé a já zůstávám sama v našem panelákovém bytě v Ostravě, cítím prázdnotu, kterou nedokážu zaplnit. Hledám odpověď na to, jestli může být mateřská láska až příliš velká – a co dělat, když už není komu ji dávat.
Když jsem zjistila, že mám rakovinu, myslela jsem, že horší už to být nemůže. Ale v tu chvíli jsem odhalila i zradu svého manžela, což mě zasáhlo ještě hlouběji než samotná nemoc. Přesto jsem v sobě našla sílu bojovat, odpustit a znovu objevit samu sebe.
V tomto příběhu popisuji, jak se do mého života vkradla samota a strach, když můj manžel Martin ztratil smysl života. Měsíce jsem byla jediná, kdo držel naši rodinu pohromadě, a modlitba i víra se staly mou poslední oporou. Je to vyprávění o boji s vlastními slabostmi, o naději a o tom, jak láska přežívá i v těch nejtemnějších chvílích.
Jmenuji se Klára a celý život jsem bojovala s pocitem, že nejsem dost dobrá – pro rodinu, pro práci, pro sebe samu. Vyrůstala jsem ve stínu své úspěšné sestry a pod tlakem očekávání, která na mě kladla společnost i vlastní rodina. Můj příběh je o tom, jak těžké je najít vlastní hodnotu v zemi, kde se od žen očekává, že budou dokonalé matky, manželky i profesionálky – a jaké to je, když se rozhodnete vystoupit z davu.
Jmenuji se Alena a právě jsem oslavila šedesáté narozeniny. Po dvou manželstvích, zklamáních i radostech, jsem zjistila, že touha po dalším svazku ve mně pomalu vyhasíná. V tomto příběhu odhaluji, proč se s přibývajícím věkem mění pohled na lásku, samotu i vlastní hodnotu.
