Dlouho jsem neměla odvahu odjet za prací do zahraničí. Byl to nápad mé tchyně. Byli jsme v těžké situaci, tak jsem se rozhodla jet. Pracuji v Itálii už 16 let. S Radkem jsme se vzali, když jsme byli velmi mladí—bylo mi teprve 19 let. Právě jsem dokončila zdravotnickou školu. Moji rodiče samozřejmě chtěli, abych pokračovala ve studiu, ale
Co může být horšího než ztratit rodinu ve středním věku? Nedokážu ani vyjádřit tu bolest, ale přesně tohle je moje situace. Nejsem ještě stará, je mi jen 53 let, ale můj manžel mě už nevidí jako ženu. A co je horší, našel si někoho jiného. Nikdy jsem si nemyslela, že se mi to stane, ale potřebuji pomoc.
Nikdy se mi nelíbilo, že moje dcera od mladého věku chtěla provdat se za podnikatele. Nezáleželo jí na tom, jaký bude jako člověk. Nejpodstatnější bylo, aby jí mohl zajistit bohatství a peníze, aby nemusela žít v chudobě, říká Viktorie. Samozřejmě, v mnoha ohledech to byla chyba jejího otce, který vzal vše z domova.
Jednoho večera jsem se vracel z práce, když jsem si všiml svého souseda Marka, jak sedí na verandě, slzy mu stékaly po tváři. Středně starý muž, zíral prázdně do dálky, neschopen skrýt svůj smutek. Bylo jasné, že se stalo něco významného. Přistoupil jsem k němu a zeptal se, jestli mohu nějak pomoci. Odpověděl: „Nikdo mi teď nemůže pomoci, je příliš pozdě…“
Netušila jsem, co nám osud přichystal. Vždy jsme měli dobrý život, nikdy nám nechyběly peníze. Můj syn se stal lékařem, stejně jako jeho zesnulý otec. Chtěla jsem, aby si našel slušnou dívku, nejlépe z bohaté rodiny. Vždy jsme se báli, že si Erik vybere špatnou dívku, zvláště v dnešním světě, kde je tolik lidí
Je o čtyři roky mladší než já, takže naši rodiče vždycky dávali přednost jemu. Zejména táta. Ve škole to bylo trochu snazší: alespoň tam jsem nemusela soutěžit o pozornost.
V 16 letech si opravdu nedokáže představit, jak někdo může udělat něco takového lidem, kteří ji vychovali. „První manželka jejího otce si našla jiného muže.“
Eliška, o pět let mladší než její bývalý manžel Radek, vždy obdivovala jeho městský životní styl. V té době byl průměrným zaměstnancem, ale pro Elišku byl výjimečný.
Karel bydlel v malém garsonce. Sliboval mi, že na vlastní náklady pronajme dvoupokojový byt, abychom měli dostatek prostoru pro všechny. Ale pak se věci nečekaně změnily.
Adéla vždy chtěla děti, ale nikdy se nevdala. Vychovala své syny Jakuba a Kryštofa sama, doufajíc, že zůstanou blízko a budou ji podporovat ve stáří. Život však měl jiné plány, když se rozhodli oženit a založit vlastní rodiny.
Vychovávala jsem svého syna sama poté, co nás jeho otec opustil, když byl ještě dítě. Žili jsme spolu v mém malém dvoupokojovém bytě. Erikovi nikdy nic nechybělo a vždy mi sliboval, že mi jednou usnadní život. Nakonec se oženil a finančně mě podporoval, i když to své ženě nikdy neřekl. Můj život se zdál být na správné cestě, dokud
Eliška, o pět let mladší než její bývalý manžel Radek, vždy obdivovala jeho městský životní styl. V té době byl průměrným zaměstnancem, ale pro Elišku byl výjimečný.
