Co mělo být dnem radosti a oslav pro rodinu v České republice, se změnilo v srdcervoucí tragédii. Jakub, mladý chlapec, který netrpělivě očekával den svého osvojení, nečekaně zemřel, což jeho rodinu zanechalo v hlubokém smutku.
Jak dítě roste a nedávno začalo chodit do školky, pozorně sleduje a porovnává své zážitky s ostatními dětmi, přestože mu jsou teprve tři roky. Tento příběh se zabývá složitostmi a emocionálními výzvami, kterým čelí mladá matka, která je zároveň babičkou svého vlastního vnuka.
Karel vypadal sklesle, tak jsem se ho zeptala na jeho zdraví a co ho trápí. Mávnul rukou a řekl: „Asi už vás tady nebudu dlouho obtěžovat, jak se tady potácím.“
Mladý pár žil s rodiči Magdalény. Nedávno zemřel Magdalénin otec a její matka, Eva, byla hluboce zasažena ztrátou. Aby pomohl své matce se s tím vyrovnat, Jakub
Jana a její bratr Jakub se rozhodli, že ona a její manžel by měli opustit svůj byt. Všechno kvůli tomu, že jejich táta nechce prodat svůj dům a Jakub odmítá s ním bydlet.
Tento rok čelila 9letá dívka s dlouhými, kudrnatými vlasy problémům při hledání školy, která by ji přijala. Její vlasy nesplňovaly požadavky několika institucí, ale její matka je odhodlaná bojovat za právo své dcery na vzdělání.
Své vnučky miluji a jsem vděčná, že je mám ve svém životě. Jsou to hodné děti, ale moje snacha je nevychovává správně. Prostě jim dovoluje příliš mnoho. Pokaždé, když je navštívím, děti běhají po domě, křičí a dělají hluk. Snažím se je napomenout, ale ony mi řeknou, že jim maminka dovolila. A moje snacha okamžitě zasáhne.
Pořád se nemůžu uklidnit. Před týdnem jsem musela vyhodit svého syna z domu. Upřímně, nelituji svého jednání. On si o to říkal, stejně jako jeho žena. Přišla jsem z práce domů a našla nepozvané hosty. Vždycky jsem měla radost, když mě syn navštívil, ale před šesti měsíci se stalo něco, co jsem rozhodně nečekala.
Problém nastává, když někteří hosté zůstanou déle, než je vítáno, a zneužívají pohostinnost. Alena se podělila o své zkušenosti, říkala, že nevěděla, jak otevřeně řešit tento problém.
Soboty v naší rodině jsou věnovány tomu, aby děti trávily čas se svou babičkou. Tento zvyk máme už přes rok. I po narození našeho druhého dítěte projevovala moje tchyně jen malý zájem o svá vnoučata. Navštěvovala nás jednou měsíčně, přinesla dárky, strávila s nimi hodinu nebo dvě a pak odešla. Přirozeně, moje dcery ji sotva poznávaly. Moje nejstarší dcera, když
Když dostanou Hana a Pavel šanci zapsat svého syna, Jakuba, do elitní soukromé školy, neváhají. Během pohovoru Jakubovy vtipné a bystré odpovědi ohromí jak Hanu, tak ředitelku, paní Novákovou.
Jak se to mohlo stát mně? Jak jsem tomu mohl neodolat? Jen se smáli a říkali, že dokud to nezažiju sám, nepochopím. Trvalo to dlouho, než to přišlo.
