Jmenuji se Lucie a můj život se obrátil naruby, když jsem zjistila, že můj manžel bez mého vědomí koupil dvě garsonky místo našeho vysněného bytu. Jednu z nich navíc plánuje dát své matce, která se do našeho života neustále vměšuje. Teď stojím před rozhodnutím, zda bojovat za svůj hlas v manželství, nebo se smířit s tím, že o mém životě rozhodují druzí.
Držím v ruce sklenici vody a přemýšlím, proč mě tak tíží. Můj život se rozpadá pod tíhou starostí, které si nedokážu pustit z hlavy – rozvod, nemoc matky, dluhy. Příběh o tom, jak těžké je pustit minulost a začít znovu dýchat.
Sedím sama v kuchyni a čekám na telefonát, který nepřichází. Moje děti žijí své životy, zatímco já se snažím pochopit, kde se stala chyba. Příběh o bolesti, rodinných konfliktech a těžkém rozhodnutí, které může všechno změnit.
Jmenuji se Klára a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní sestra vyhodí z domu kvůli obyčejným jablkům. Vždycky jsem si myslela, že rodina je o pochopení a lásce, ne o drahých darech. Ten den mi ale otevřel oči a donutil mě přemýšlet, co pro nás dnes znamená rodina.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem žila ve stínu své babičky, která se před celou vesnicí chlubila mým synem, přestože ho téměř neznala. Vždycky jsem toužila po opravdové rodině, ale místo toho jsem musela čelit jejím lžím a vlastní nejistotě. Teprve když jsem se postavila pravdě čelem, pochopila jsem, že někdy je třeba prolomit rodinné mlčení, i když to bolí.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že budu muset volit mezi svou vlastní matkou a tchyní. Když se zdraví mé tchyně paní Novotné začalo zhoršovat, ocitla jsem se v pasti mezi očekáváními své rodiny a povinnostmi k manželovi. Tento příběh je o tom, jak těžké je někdy najít rovnováhu mezi láskou, loajalitou a vlastním štěstím.
Jmenuji se Jana a vyprávím příběh o tom, jak se naše rodina rozpadla kvůli dědictví po babičce. V zoufalství a bolesti jsem hledala útěchu v modlitbě, která mi nakonec pomohla najít sílu odpustit a znovu spojit naši rodinu. Tento příběh je o víře, odpuštění a odvaze čelit pravdě.
Jmenuji se Božena a celý život jsem žila v malém bytě na okraji Brna. Po smrti manžela jsem zůstala sama, zatímco moje rodina na mě postupně zapomněla. Teprve když jsem napsala poslední vůli, začali si mě všímat – ale bylo už příliš pozdě.
Jmenuji se Lucie a deset let jsem žila ve stínu své tchyně, která nikdy nepřijala mě ani mého syna Matěje. S manželem Tomášem jsme se poznali na vysoké škole a mysleli jsme si, že láska překoná všechno, ale rodinné vztahy nás zlomily. Dnes stojím před rozhodnutím, které změní život nejen mně, ale i mému synovi.
Jmenuji se Petr a v padesáti čtyřech letech jsem se rozhodl zůstat sám, i když mi okolí neustále radí, abych si našel novou partnerku. Nedávná návštěva mého kamaráda Karla mě přiměla zamyslet se nad tím, proč dávám přednost samotě před dalším manželstvím, zvlášť s někým kolem pětačtyřiceti let. V tomto příběhu sdílím své pochybnosti, vzpomínky na rozvod a vnitřní boj mezi tlakem společnosti a vlastní svobodou.
Jmenuji se Tereza a můj život se navždy změnil po autonehodě, která mě upoutala na invalidní vozík. Přesto jsem se rozhodla vdát za svého přítele Tomáše, i když moje rodina i okolí měli pochybnosti. V den svatby na břehu Vltavy jsem musela čelit nejen svým obavám, ale i předsudkům ostatních.
Jmenuji se Lucie a nikdy nezapomenu na den, kdy mi Petr řekl, že už mě nemiluje. Byla jsem dívka, kterou všichni obdivovali, ale když jsem se změnila, ztratil o mě zájem a zradil mě s jinou. Po pěti letech jsme se znovu setkali a já musela čelit nejen jemu, ale i sama sobě.
