Jmenuji se Klára a celý život mě máma chrání až příliš. Když jsem jí řekla, že už nechci, aby mi zasahovala do života, rozplakala se a obvinila mě z nevděčnosti. Teď stojím před těžkým rozhodnutím: mám ustoupit jejím slzám, nebo si konečně vybojovat vlastní svobodu?
Jmenuji se Lenka a po deseti letech, kdy můj bývalý manžel Petr ignoroval naši dceru Kláru, se náhle rozhodl stát jejím otcem. Musím čelit jeho náhlému zájmu a zároveň chránit naši dceru před zklamáním, které už jednou zažila. Příběh o zradě, naději a odvaze postavit se minulosti.
Jsem Jana a po rozvodu jsem ztratila nejen manžela, ale i svou dceru Kláru. Když mi přestala odpovídat na zprávy, začala jsem se bát, že jsem ji ztratila navždy. Teprve když jsme si konečně promluvily, zjistila jsem, jak hluboké rány jsme si navzájem způsobili.
Po letech samoty jsem se zamilovala do Karla, ovdovělého muže s dospělými dětmi. Všechno vypadalo ideálně, dokud jsem nepoznala jeho rodinu a nezačala bojovat s jejich odmítnutím. Musela jsem si položit otázku, jestli mám právo na štěstí, i když to znamená rozkol v nové rodině.
Jsem Marie a v padesáti osmi letech jsem si myslela, že konečně začnu žít pro sebe. Místo toho jsem se ocitla v pasti vlastního bytu, kde se mnou stále žijí moje dospělé děti, které odmítají odejít. Moje trpělivost došla a rozhodla jsem se, že je čas na radikální změnu – i kdybych měla jíst jen nudle a pít vodu.
Po čtvrtstoletí společného života s Janem jsem v jeho telefonu našla zprávy od jiné ženy. Všechno, co jsem považovala za jistotu, se během pár minut rozpadlo. Musela jsem se rozhodnout, jestli bojovat za naši rodinu, nebo začít znovu sama.
Jmenuji se Klára a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní otec postaví před dveře domu, kde jsem vyrůstala. Po rozvodu jsem se s malým synem vrátila domů, ale místo bezpečí mě čeká napětí, hádky a pocit, že už sem nepatřím. V tomhle příběhu odhaluji, jaké to je být ztracená mezi minulostí a nejistou budoucností.
Jmenuji se Jana a po smrti manžela jsem zůstala sama se třemi dětmi. Moje máma mi odmítá pomáhat s hlídáním, i když vím, že by mohla, a já musím pracovat, abych nás uživila. Každý den bojuji s pocitem viny, únavou a bezmocí, ale nevzdávám to.
Jmenuji se Lucie a sedm let jsem žila v bytě své bývalé tchyně, protože jsem věřila, že rodina je vždycky oporou. Když mě ale vyhodila, zůstala jsem sama a musela jsem se postavit na vlastní nohy. Teď přemýšlím, jestli jsem byla obětí okolností, nebo vlastních rozhodnutí.
Jednoho zasněženého večera jsem se rozhodla pozvat osamělou sousedku na Štědrý den, protože mi jí bylo líto. Netušila jsem, že právě ona se stane člověkem, který mi pomůže znovu najít smysl života a překonat samotu po odchodu rodiny. Tento příběh je o tom, jak někdy nečekané rozhodnutí může změnit celý náš svět.
Celý život jsem se vyhýbal závazkům, nikdy jsem se neoženil, nemám děti. Vždy jsem si myslel, že mi to tak vyhovuje, až do chvíle, kdy jsem potkal Janu. Teď, když mi je šedesát, se ptám sám sebe: Nebylo už pozdě začít žít doopravdy?
Celý život jsem snila o vlastní zahradě, ale nikdy jsem netušila, že právě ona mi pomůže znovu najít cestu k mé dceři Lence. Po letech mlčení a bolesti jsme díky společné práci na zahradě začaly znovu mluvit a odpouštět si. Dnes, když se dívám z okna na rozkvetlé záhony, vím, že jsem našla nejen svůj domov, ale i ztracenou rodinu.
