Dnes jsem udělala něco, co jsem si nikdy nemyslela, že dokážu. Vyhodila jsem svého syna Tomáše a jeho ženu Lucii z našeho bytu, protože už jsem dál nemohla snášet, jak mě přehlížejí a berou jako samozřejmost. Teď, když jsem za nimi zavřela dveře, poprvé po letech cítím, že mám svůj život zase ve svých rukou.
Jsem Anna a celý život jsem dřela, abych mohla svým dětem a vnoučatům něco zanechat. Když jsem ale náhodou zaslechla, že mě můj vlastní vnuk Filip plánuje vystěhovat z mého domu, rozhodla jsem se vzít osud do vlastních rukou. Můj příběh je o zradě, odvaze a o tom, že nikdy není pozdě postavit se za sebe.
Jmenuji se Lucie a po loňské dovolené s manželovou rodinou jsem si slíbila, že už nikdy nepojedu na společnou dovolenou. Letos nás teta Milada opět pozvala k moři, ale já vím, že to znamená jen další hádky, stres a finanční katastrofu. Bojím se, že kvůli tomu přijdu nejen o peníze, ale i o kus sebe.
Jmenuji se Marie a celý život jsem balancovala mezi loajalitou k rodičům a oddaností manželovi. V tichosti jsem snášela jejich požadavky, obětovala své sny a doufala, že tím zachovám klid v rodině. Dnes, když sedím v prázdném bytě, se ptám sama sebe, jestli to všechno mělo smysl.
Jmenuji se Lucie a nikdy nezapomenu na den, kdy mě Tomáš opustil těsně před porodem naší dcery. Tři roky jsem bojovala sama, abych vychovala naši holčičku, a když se Tomáš znovu objevil v našem životě, musela jsem čelit nejtěžšímu rozhodnutí svého života. Příběh o zradě, síle mateřství a otázce, zda je možné skutečně odpustit.
Od chvíle, kdy moje tchyně Marie poprvé překročila práh našeho bytu v Brně, jsem cítila, že se můj život mění. Každý den jsem bojovala o vlastní prostor, respekt a manželství s Petrem, zatímco jsem se snažila najít odvahu říct dost. Toto je můj příběh o tom, jak těžké je postavit hranice v české rodině a neztratit přitom sama sebe.
Jednoho deštivého večera mi syn Marek oznámil, že je otcem. Všechno, co jsem si myslela, že vím o své rodině, se během pár minut rozpadlo. Musela jsem se rozhodnout, jestli budu stát při něm, nebo ho nechat nést následky jeho činů samotného.
Jsem Martina a už několik let žiji ve stínu rodiny svého partnera. Každý náš společný okamžik je narušen jeho neustálým zachraňováním příbuzných. Vyprávím o bolesti, frustraci a samotě, které mě provázejí každý den.
Jmenuji se Klára a můj život se obrátil naruby, když jsem v osmnácti otěhotněla s Petrem. Rodiče mě tehdy vyhodili z domu a já musela dospět mnohem rychleji, než jsem chtěla. Po deseti letech, kdy jsem si vybudovala vlastní život, se rodiče objevili u mých dveří a prosili mě o pomoc – a já musela čelit otázce, zda jim dokážu odpustit.
Nikdy bych nevěřila, že dědictví po rodičích roztrhá naši rodinu na kusy. Po mámině smrti jsem zjistila, že byt, ve kterém jsem vyrůstala a o který jsem se starala, odkázala mladší sestře. Tato zkušenost mě donutila přehodnotit, co pro mě znamená rodina, důvěra a spravedlnost.
Jmenuji se Klára a nikdy jsem nevěřila, že by obyčejné šaty z bazaru mohly změnit celý můj život. Můj příběh je o tom, jak jsem zažila nejkrásnější i nejbolestivější den svého života v jednom, když jsem si koupila svatební šaty za stovku na bleším trhu v Nuslích. Ale za tou pohádkou se skrývá mnohem víc – rodinné spory, závist a otázka, co je v životě opravdu důležité.
Jmenuji se Radek a jsem otec čtyř dětí. Po smrti manželky jsem se snažil zvládnout rodinu sám, ale jeden osudný večer, kdy jsem nechal nejstaršího syna hlídat sourozence, mi obrátil život naruby. Teď stojím před soudem a ptám se: Je možné být dobrým rodičem v očích společnosti, když děláte jen to nejlepší, co umíte?
