Život v malém městě znamená, že soukromí téměř neexistuje. Cestou domů z místního trhu můžete pozdravit desítky známých tváří. Připravte se na to, že vás na ulici poplácá po zádech cizinec, který se ukáže být vzdáleným příbuzným. Je to místo, kde každý zná vaše záležitosti a tajemství se těžko udržují. Někteří si na to zvyknou, ale pro jiné, jako je Lenka, to představuje zdroj hluboké osobní bolesti.
Veronika, svobodná matka, se snaží skloubit náročnou práci a vztah se svou dcerou, Eliškou. Poté, co její manžel, Tomáš, je opustil krátce po narození Elišky, zůstala Veronika sama řešit všechno sama. Zatížení z práce ji stále více odcizuje od její dcery, což vede k srdcervoucí konfrontaci.
Každé narozeniny a svátky jsme tradičně slavili u našich rodičů doma. Maminka se starala o veškeré vaření a dokonce balila zbytky jídla pro Kláru a Michala, aby si je odnesli domů. Letos se však věci vyvíjely jinak.
„Myslela jsem, že si dělá legraci, dokud mi nezavolala, že pronajala svůj dům,“ vypráví Eliška. „A teď? Stěhuje se k tobě?“
Před téměř třemi lety můj manžel Václav opustil svou práci kvůli konfliktům s novým manažerem. Dříve byl jeho manažerem kamarád z vysoké školy, který Václava podporoval a často mu přiděloval prémie. Avšak po přeložení jeho přítele do jiné pobočky se Václav ocitl pod novým manažerem, který mu snížil plat. Naše rodina, včetně našeho syna, nyní čelí finančním potížím.
Uprostřed očekávání našeho prvního dítěte mi moje žena přiznala svou lásku k jinému muži a rozhodla se odejít, přičemž odmítla vzít s sebou naše nenarozené dítě. Toto odhalení zničilo naše plány a zanechalo mě, abych se s budoucností vypořádal sám.
„Co ode mě chceš? Sliboval jsem ti sňatek? Nepotřebuji tě ani tohle dítě! Ani nevím, jestli je moje; určitě jsi mě podvedla,“ řekl Tomáš Evě. Nemohla uvěřit tomu, co slyší. Jak mohl muž, kterého milovala, proměnit se v monstrum? Kdy se to stalo? Vyjadřoval svou lásku
Karolína byla odjakživa fascinována rozmanitým světem květin. Od svých nejranějších vzpomínek se zastavovala u každého květinového záhonu, okouzlená živými barvami a rozmanitostí. I u své babičky Věry byla zahrada jejím útočištěm. Ale její praktická matka měla jiné názory na to, co by mělo zaplnit jejich zahradu.
Žila jsem sama s minimálním kontaktem se svými dvěma syny, Jiřím a Františkem, a cítila jsem se stále izolovanější. Ale ve chvíli, kdy jsem se rozhodla odkázat dům své neteři, Šárce, se moji synové náhle objevili a odhalili své skutečné zájmy.
Na začátku podzimu jsem impulzivně koupila drahou bundu. V tu chvíli jsem nemyslela na nic jiného, ani na finanční zátěž, kterou to pro naši rodinu znamená.
Poté, co se moje děti odstěhovaly, aby si založily vlastní rodiny, jsem si myslela, že jsem se s novou situací vyrovnala dobře. Nedávné události mi však ukázaly krutou realitu mé situace.
Bydlím jen kousek od svého kamaráda, tak jsem se rozhodl neohlášeně zastavit. Šárka, jeho žena, mě u dveří přivítala s povzdechem: „Václav je v kuchyni.“ Tam jsem ho našel, jak pečlivě myje hory nádobí.
