Moje tchýně, Jana, je energická 45letá žena, která miluje moderní účesy a oblečení a pečlivě si udržuje štíhlou postavu. Po rozvodu s otcem Jiřího před lety se rozhodla věnovat svůj život pouze svému jedinému synovi, Jiřímu, sdílí Helena. Jana žije na předměstí, ale zdá se, jako by žila s námi.
Minulou noc jsem ani nemrkla. Potýkám se s situací, která se ve mém životě rozvinula. Nevím, jak se v tom všem zorientovat. Před osmi měsíci jsem zjistila, že jsem těhotná. Po svatbě jsem se přestěhovala do města mého manžela. S rodiči si udržuji dobré vztahy, ale kvůli vzdálenosti se vídáme jen zřídka.
Navigace životem vdovy ve třiceti letech je náročná, obzvláště s malým dítětem na starosti. Po nečekaném úmrtí mého manžela jsme se s dcerou musely vyrovnat s životními zkouškami společně. Měla jsem štěstí na stabilní kariéru, ale skloubit mateřství a profesní život nikdy nebylo snadné. Když jsem si myslela, že jsem znovu našla štěstí, moje dcera mi postavila ultimátum, které hrozilo roztrhat náš svět.
Celé dětství jsem neznal svého otce. Moje matka, Eva, mě měla ve svých pozdních třiceti letech a myslela si, že už nikdy nenajde lásku. Ale osud měl jiné plány. Když mi bylo osm, do našich životů vstoupil Petr, což všechno změnilo. Tehdy jsem byl příliš mladý na to, abych chápal tehdejší dynamiku, ale léta poté vyplula na povrch bolestivá pravda o tom, proč Petr nikdy nechtěl se mnou žít.
Život na venkově v České republice má své kouzla i výzvy. Můj manžel, Marek, a já jsme strávili více než desetiletí stavbou našeho vysněného domova, kousek po kousku. Ačkoliv jsme hodinovou jízdu od nejbližšího města, klid venkova a absence městského hluku byly vždy naším útočištěm. Ale nyní naše dcera, Aneta, přišla s neočekávanou žádostí, která by mohla změnit vše.
Dům, který nám rodiče koupili jako svatební dar, se zdál být požehnáním, ale ukázalo se, že to byl začátek konce našeho manželství. Nešlo jen o dům, ale právě tam to všechno začalo. Nyní, když se vzpamatovávám z deprese, už nejsem stejně radostná osoba jako před svatbou. Tady je můj příběh.
„Je mi 68 let a žiji sám. Požádal jsem své děti, zda bych se mohl přestěhovat k nim, ale odmítli. Cítím se ztracený a nevím, co dál…“ Ve velkých městech je osamělost rozšířeným problémem. Denní pohled na tolik cizích lidí nepřináší žádnou radost. Pro starší lidi je to zvláštní výzva, protože stárnutí
Můj telefon byl na pokraji výbuchu, neustále mi zvonil od rozhovorů s mou matkou a tchýní. Zpráva byla vždy stejná: „Odpusť mu, buď moudřejší, neznič svou rodinu.“ Když se ohlédnu zpět, uvědomuji si, že nebylo co ničit, protože pravá rodinná jednota nikdy neexistovala. Vzali jsme se teprve před rokem, láska mě oslepila, ale cestou odpuštění a porozumění jsme našli způsob, jak naši rodinu znovu postavit silnější než kdy předtím.
Paní Nováková se rozhodla navštívit svého syna a snachu, když jela do města. Navštěvovala je jen zřídka, protože cesta byla dlouhá. Scarlett ji přivítala s radostí, objala ji a pozvala ji do kuchyně. Byt byl, jak už bývá, v nepořádku. Scarlett nebyla moc šikovná v udržování pořádku. Paní Nováková stále nemohla pochopit, jak se stalo, že si její syn, který miloval pořádek, vybral
Po ostré hádce s Evou se zdá, že naše přátelství je nenapravitelné. Můžete uvěřit, že zpochybnila mou finanční stabilitu, kdybych někdy opustila Justina? Obvinila mě z toho, že jsem příliš závislá na svém manželovi. Jak mohla něco takového říct? Měla by být přítelkyní, přesto mě nepochopila. Vždycky jsem věřila, že důvěra znamená nemuset si najít práci. Proč ženy cítí potřebu pracovat, když jsou vdané? Je to jen ze strachu, že
Toto léto jsme se s manželkou rozhodli prozkoumat krásy naší vlastní země místo cestování do zahraničí. Plánovali jsme navštívit různá města v České republice. Když se o našich plánech dozvěděla moje švagrová, Anička, která žije v malebném městě v Českých Karpatech, pozvala nás, abychom u ní zůstali. Nadšení z malebných krajů a času stráveného s rodinou jsme její pozvání radostně přijali. Nicméně, naše rodinné shledání, které jsme očekávali s teplým přijetím, bylo cokoli, jen ne to.
Cestou na oslavu kamarádky jsem se rozhodla koupit kytici jako milý doplněk k jejímu dárku. Když jsem odcházela od květináře, přistoupil ke mně mladý chlapec s očima, která nesla svět smutku. Zeptal se, jestli by mohl koupit květiny pro svou maminku. Důvod jeho žádosti mě zanechal v šoku a zármutku.
