Jednoho bouřlivého večera jsem otevřela dveře cizímu chlapci a přijala ho do svého života. Netušila jsem, že o pár měsíců později se na mém prahu objeví jeho dvojče a odhalí pravdu, která otřese základy mé rodiny. Příběh o lásce, vině a odvaze čelit minulosti.
Jmenuji se Tomáš a v sedmi letech jsem napsal dopis, ve kterém jsem prosil o novou rodinu. Po rozdělení se sourozenci v pěstounské péči jsem se snažil najít místo, kde bych mohl znovu věřit a patřit. Můj příběh je o naději, bolesti odloučení a odvaze dítěte hledat lásku.
Všechno začalo tím, že jsem v noci slyšela křik svého syna Matěje. Ten den jsme měli slavit jeho oficiální přijetí do naší rodiny, ale místo radosti přišla tragédie. Příběh vypráví o bolesti, vině a hledání smyslu po ztrátě dítěte, která rozvrátila naši rodinu.
Jmenuji se Tomáš a byl jsem odložen do inkubátoru v pražské porodnici jen pár hodin po svém narození. Celý život jsem hledal odpověď na otázku, proč mě vlastní rodiče opustili, a snažil se najít své místo v rodinách, které mě nikdy nepřijaly za svého. Můj příběh je o bolesti, naději i touze po obyčejném lidském přijetí.
Andrej byl adoptován námi, když mu byly pouhé tři roky, rozhodnutí učiněné spontánně, které navždy změnilo naše životy. Vyrůstal po boku své starší sestry, Jany, a věřil, že je jako každé jiné dítě. Ale na jeho šestnácté narozeniny jsme mu odhalili pravdu, která byla léta skryta, což vedlo k nečekanému obratu událostí, který navždy změnil dynamiku naší rodiny.
