Jmenuji se Ivana a minulý týden jsem slavila druhé narozeniny své dcery Lenky. Přestože můj bývalý manžel Tomáš na ten den úplně zapomněl, jeho matka paní Marie nezapomněla a její přítomnost vyvolala v naší rodině bouři emocí a konfliktů. V této zpovědi se ptám sama sebe, kde je hranice mezi minulostí a budoucností, a zda má bývalá tchyně právo vídat svou vnučku, i když to rozděluje naši rodinu.
Jsem babička, která sleduje, jak se její vnučka pomalu vytrácí z rodiny kvůli matčině lhostejnosti. Moje dcera, Lucie, vždy toužila po dokonalosti a uznání, ale její vztah k dětem je plný rozdílů. Teď stojím před rozhodnutím, zda zasáhnout a vzít vnučku k sobě, nebo doufat, že se Lucie změní.
Jsem Marie a sleduji, jak moje dcera Lucie upřednostňuje svého syna Tomáše před dcerou Aničkou. Jako babička jsem se snažila zasáhnout, ale narazila jsem na zeď mlčení a hrdosti. Teď stojím před rozhodnutím, které může navždy změnit život mé vnučky i celé naší rodiny.
Jsem Marie a nikdy bych nevěřila, že budu muset bojovat o vlastní vnučku. Moje dcera Lucie se ke své starší dceři Elišce začala chovat chladně a upřednostňovala mladší Barunku. Sledovala jsem, jak Eliška chřadne, a nakonec jsem musela udělat rozhodnutí, které mi změnilo život.
Dvanáct let jsem vychovávala svou vnučku Aničku, věřila jsem, že její matka, moje dcera, pracuje v zahraničí. Jednoho dne mi však Anička řekla pravdu, která mi zlomila srdce a obrátila celý můj svět naruby. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem byla dobrá babička a jestli jsme si navzájem neublížily víc, než jsme chtěly.
