Jmenuji se Petra a už roky se snažím najít rovnováhu mezi očekáváními své maminky a tchyně a skutečnými přáními své dcery Klárky. Každá návštěva babiček končí hádkou o dárky, které Klárku spíš tíží než těší. Přemýšlím, jestli někdy najdeme společnou řeč a jestli je opravdu správné, aby tradice byly důležitější než štěstí dítěte.
Jmenuji se Lucie a už několik měsíců se snažím přesvědčit svou maminku a tchyni, aby respektovaly přání mé dcery Aničky. Přestože Anička jasně říká, co si přeje, obě babičky jí neustále dávají tradiční panenky a stavebnice, které ji vůbec nezajímají. Je pro mě bolestné sledovat, jak dospělí ignorují jednoduché přání dítěte a tím narušují naši rodinnou pohodu.
Jsem Klára a celý můj život se točil kolem mé dcery Aničky. Myslela jsem si, že jí dávám to nejlepší, dokud jsem neviděla, jak ji dvě babičky svými hádkami a manipulacemi trhají na kusy. Musela jsem najít sílu postavit se vlastní matce i tchyni, abych ochránila své dítě před jejich toxickou láskou.
