Jmenuji se Lucie a před deseti lety jsem porodila syna Matěje. Jeho biologický otec, Tomáš, nás krátce po porodu opustil a nikdy se neozval – až teď. Stojím před rozhodnutím, které může změnit život nejen mně, ale hlavně mému synovi.
Jmenuji se Kateřina a celý život jsem bojovala s tím, co je správné pro mého syna i pro mě samotnou. Když jsem se po letech rozhodla vrátit ke svému bývalému manželovi, narazila jsem na odpor syna, který miloval svého nevlastního otce víc než vlastního. Tento příběh je o bolesti, lásce a volbě, která nás všechny změnila.
Co skutečně dělá otce otcem? Je to sdílená DNA, nebo je to přítomnost a podpora, které formují život dítěte? Můj biologický otec, Marek, byl úspěšný právník, jehož náročná kariéra ho často držela mimo domov. Po rozvodu mých rodičů, když mi bylo pět let, se moje matka, Lenka, seznámila s Davidem, laskavým člověkem, který pracoval jako knihovník. Toto je příběh o tom, jak jsem se vyrovnával s komplikacemi otcovství a emocionální prázdnotou, kterou zanechal muž, kterého jsem toužil nazývat tátou.
Jaké profese mají vaši otcové? Stavitel, lékař, učitel? Můj biologický otec byl celý život řidičem kamionu. Cestoval, setkával se s lidmi a pozoroval svět. Alespoň to jsem si jako dítě přál. Koneckonců jsme spolu nežili: můj otec nás opustil, když mi bylo šest. Máma vždy říkala, že honil sen. Nebyli si souzeni. Brzy, v našich životech
Brzy se budu vdávat. Jak můj snoubenec a já plánujeme svatbu, nejotravnější otázka, kterou jsem v posledních týdnech slyšela, je: „Proč nechceš pozvat své rodiče? Vždyť tě máma a otčím vychovali!“ Z nějakého důvodu si lidé myslí, že se mohou vměšovat do života druhých a dávat nevyžádané rady. Nejprve jsem jen mlčela. Ale
Bylo to všechno marné… Nikdy nebyla vdaná za Lukáše. Otěhotněla náhodou, ale nikdy se nerozhodla pro potrat. Žili odděleně, i když Lukáš nikdy
