Jsem Marie, vdova, která celý život žila nezávisle. Po smrti manžela jsem zůstala sama v našem bytě, kde jsem prožila většinu života. Když mi dcera navrhla, abych se odstěhovala do malé garsonky a ona pronajala můj byt, pocítila jsem bolest zrady a začala bojovat za své místo na světě.
Jmenuji se Tereza a žiji s manželem Petrem a naším čtyřletým synem Matějem v malém panelákovém bytě na pražském sídlišti. Každý den zápasím s pocitem stísněnosti, nepochopení a touhou po lepším životě, zatímco se snažím udržet naši rodinu pohromadě. Sdílím svůj příběh plný hádek, ticha, obětí a nevyřčených přání, která se ztrácejí mezi čtyřmi stěnami našeho bytu.
Jmenuji se Klára a nikdy jsem si nemyslela, že mě jedna žádost mé tchyně postaví před rozhodnutí, které rozbije naši rodinu. Po letech napětí mezi mým mužem Petrem a jeho matkou Marií jsme ji museli přijmout do našeho bytu. Její poslední přání však změnilo vše a já se musela rozhodnout, co je ještě únosné v rodinných vztazích.
Bez ohledu na to, kolik lásky existuje mezi vámi a vaším manželem, bez ohledu na to, kolik motýlků vám létá v břiše, život není pohádka, pokud váš bankovní účet neodráží rozumná čísla. Každodenní život a rutina zabíjejí veškerou romantiku. Ekonomika a nedostatek peněz jsou na vině. Kdybych si to uvědomila dříve, upřímně
Vždycky jsem pomáhala své tchyni: nosila jsem jí nákupy a vozila ji, kam potřebovala. Ona a můj manžel se také dohodli, že každému ze svých synů dá dům. Ale věci nešly podle plánu.
