Jmenuji se Petra a celý život jsem věřila, že rodina drží pohromadě. Po svatbě mi máma slíbila dům, ale místo toho mi oznámila rozvod s tátou a všechno se zhroutilo. Teď stojím před otázkou, co vlastně znamená domov a komu můžu ještě věřit.
Když můj muž Petr odcházel a odvážel poslední krabici z garáže, stála jsem ve dveřích a sledovala, jak mizí. Po třiceti letech manželství a mateřství jsem zůstala sama – a poprvé v životě musím zjistit, kdo vlastně jsem. Je to příběh o ztrátě, hledání vlastní identity a odvaze začít znovu, i když už je vám skoro šedesát.
Jednoho deštivého večera jsem pozvala svou bývalou snachu Lucii, aby se nastěhovala ke mně, protože můj syn Petr se mi odcizil a já nechtěla přijít o kontakt s vnukem. Vzpomínám na to, jak jsem sama vychovávala Petra bez otce, a teď sleduji, jak se historie opakuje, jen v jiné podobě. Všechno se změnilo, když jsem musela čelit nečekaným konfliktům v rodině a rozhodnout se, co je vlastně správné.
Jmenuji se Tereza a je mi třicet. Po dvou letech vztahu s Karlem jsem chtěla začít nový život, ale moje máma mi to odmítá dovolit, protože stále bydlím doma. Příběh o rodinných konfliktech, studu a touze po samostatnosti.
Jsem Eva a nikdy jsem nebyla dokonalou matkou. Když jsem vyhodila svého syna Pavla a jeho ženu Lenku z bytu, pochopila jsem, jak moc jsem dovolila, aby mě pocit viny ovládal. Teprve tehdy jsem si uvědomila, že někdy je třeba myslet i na sebe, i když to znamená rozbít vlastní rodinu.
Nikdy jsem si nemyslela, že v důchodu budu znovu vstávat na budík a žít podle cizího rozvrhu. Přijala jsem roli babičky na plný úvazek, abych pomohla svým dětem, ale brzy jsem zjistila, že jsem ztratila vlastní život a moje oběť je považována za samozřejmost. Teď stojím na rozcestí a přemýšlím, jestli je ještě možné vzít si zpět svůj čas a respekt.
Jmenuji se Lenka a po deseti letech, kdy můj bývalý manžel Petr ignoroval naši dceru Kláru, se náhle rozhodl stát jejím otcem. Musím čelit jeho náhlému zájmu a zároveň chránit naši dceru před zklamáním, které už jednou zažila. Příběh o zradě, naději a odvaze postavit se minulosti.
Jsem Jana a po rozvodu jsem ztratila nejen manžela, ale i svou dceru Kláru. Když mi přestala odpovídat na zprávy, začala jsem se bát, že jsem ji ztratila navždy. Teprve když jsme si konečně promluvily, zjistila jsem, jak hluboké rány jsme si navzájem způsobili.
Jsem Marie a v padesáti osmi letech jsem si myslela, že konečně začnu žít pro sebe. Místo toho jsem se ocitla v pasti vlastního bytu, kde se mnou stále žijí moje dospělé děti, které odmítají odejít. Moje trpělivost došla a rozhodla jsem se, že je čas na radikální změnu – i kdybych měla jíst jen nudle a pít vodu.
Po čtvrtstoletí společného života s Janem jsem v jeho telefonu našla zprávy od jiné ženy. Všechno, co jsem považovala za jistotu, se během pár minut rozpadlo. Musela jsem se rozhodnout, jestli bojovat za naši rodinu, nebo začít znovu sama.
Jmenuji se Klára a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní otec postaví před dveře domu, kde jsem vyrůstala. Po rozvodu jsem se s malým synem vrátila domů, ale místo bezpečí mě čeká napětí, hádky a pocit, že už sem nepatřím. V tomhle příběhu odhaluji, jaké to je být ztracená mezi minulostí a nejistou budoucností.
Jmenuji se Jana a po smrti manžela jsem zůstala sama se třemi dětmi. Moje máma mi odmítá pomáhat s hlídáním, i když vím, že by mohla, a já musím pracovat, abych nás uživila. Každý den bojuji s pocitem viny, únavou a bezmocí, ale nevzdávám to.
