Celý život jsem se vyhýbal závazkům, nikdy jsem se neoženil, nemám děti. Vždy jsem si myslel, že mi to tak vyhovuje, až do chvíle, kdy jsem potkal Janu. Teď, když mi je šedesát, se ptám sám sebe: Nebylo už pozdě začít žít doopravdy?
Celý život jsem snila o vlastní zahradě, ale nikdy jsem netušila, že právě ona mi pomůže znovu najít cestu k mé dceři Lence. Po letech mlčení a bolesti jsme díky společné práci na zahradě začaly znovu mluvit a odpouštět si. Dnes, když se dívám z okna na rozkvetlé záhony, vím, že jsem našla nejen svůj domov, ale i ztracenou rodinu.
Můj syn Petr se rozhodl opustit jistou práci v bance a následovat svou vášeň pro fotografii. Dlouho jsem jeho rozhodnutí nechápala a bála se o něj, dokud jsem sama nestála před podobnou volbou. Jeho odvaha mi otevřela oči a donutila mě přehodnotit vlastní život.
Jednoho deštivého večera přivedl můj bratr Martin domů dívku, která měla být jeho snoubenkou. Všichni jsme byli v šoku, protože jeho volba byla naprosto nečekaná a vyvolala v naší rodině bouři emocí, hádek i smíchu. Nakonec jsme si museli položit otázku, co je v životě opravdu důležité – a jestli někdy rodiče opravdu vědí, co je pro jejich děti nejlepší.
Jsem Jana a můj život se obrátil naruby, když můj syn onemocněl. Všichni, které jsem považovala za oporu, mě opustili. Zůstala jsem sama s bolestí, strachem a otázkou, kde se stala chyba.
Jedné noci jsem se rozhodla vyhodit svého syna a jeho ženu z mého bytu. Přestože jsem je milovala, uvědomila jsem si, že musím myslet i na sebe a své duševní zdraví. Tento příběh je o bolesti, vině i odvaze postavit se vlastní rodině.
Po dvaceti letech manželství mě Jan opustil kvůli mladší ženě. Největší šok však přišel, když mě jako první přišla utěšit moje tchyně, paní Věra. Právě ten den se stal začátkem nejtěžšího období mého života, kdy jsem musela znovu najít samu sebe a pochopit, co vlastně znamená rodina.
Jsem Marie, matka dvou synů, kteří se rozhodli postavit na vlastní nohy navzdory všem překážkám. Snažila jsem se je chránit před tvrdostí světa, ale jejich odhodlání mě překvapilo a donutilo přehodnotit vlastní přístup k rodičovství. Tento příběh je o tom, jak někdy právě výzvy posílí rodinné pouto a naučí nás víc, než jsme čekali.
Jsem Jana, matka a babička, která po letech práce toužila po klidu. Návrat mé dcery Martiny po rozvodu mi obrátil život naruby a já se ocitla v roli, kterou jsem nečekala. Teprve když jsem pochopila, že jsem se stala služkou ve vlastním domě, musela jsem najít sílu postavit se za sebe.
Jmenuji se Alena a celý život jsem věřila, že dobrota je největší ctnost. Spolu s pěti přáteli jsme se snažili být vždy pro druhé, až jsme sami sebe ztratili. Tento příběh je o tom, jak nás přílišná ochota málem zničila a co jsme se o sobě museli naučit.
Nikdy by mě nenapadlo, že oznámení třetího těhotenství povede k rozpadu mého manželství. S Petrem jsme spolu byli přes deset let, vychovávali dvě krásné děti a žili jsme obyčejný, ale spokojený život v malém městě. Když jsem mu ale oznámila, že čekáme třetí dítě, všechno se změnilo a já zůstala sama na prahu nové životní etapy.
Jmenuji se Alena a ve třiašedesáti letech jsem se zamilovala. Po letech samoty po smrti manžela jsem našla odvahu znovu otevřít své srdce, ale místo podpory jsem čelila posměchu a nepochopení od svých dětí i okolí. Přesto věřím, že nikdy není pozdě začít znovu žít a milovat.
