Jmenuji se Marie a jsem babička, která žije pro svého vnoučka. Od chvíle, kdy si moje dcera Jana vzala Petra, musím se pokaždé, když se vrací domů, schovávat. Toto je příběh mého zlomeného srdce, rodinných nedorozumění a síly matky, která se nechce vzdát.
Jmenuji se Kateřina a dvanáct let jsem žila v manželství, kde peníze byly důležitější než láska. Každodenní hádky, ponižování a ztráta vlastní identity mě donutily postavit se na rozcestí: zůstat kvůli dětem, nebo si znovu vybojovat svou důstojnost. Toto je můj příběh o hledání sebe sama v pasti české rodiny.
Můj manžel, Petr, mi po osmnácti letech společného života navrhl, abychom náš dům přepsali na naše děti. Tímto rozhodnutím se mezi námi otevřela propast plná nedůvěry, starých křivd a nevyřčených obav. V příběhu se odhaluje, jak jedno rozhodnutí může rozbít rodinu a donutit člověka přehodnotit celý svůj život.
Jmenuji se Jana a snažím se vybudovat opravdový vztah s Vláďou, ale narážím na předsudky svých přátel i vlastní nejistoty. Vše začíná jedním večerem, kdy se vtipy mých kamarádek o tom, že Vláďa nosí na večeři jen levné jídlo, roztočí kolotoč pochybností. Musím si ujasnit, co je pro mě v životě a lásce opravdu důležité.
Dnes jsem udělala něco, co jsem si nikdy nemyslela, že dokážu. Vyhodila jsem svého syna Tomáše a jeho ženu Lucii z našeho bytu, protože už jsem dál nemohla snášet, jak mě přehlížejí a berou jako samozřejmost. Teď, když jsem za nimi zavřela dveře, poprvé po letech cítím, že mám svůj život zase ve svých rukou.
Jsem Anna a celý život jsem dřela, abych mohla svým dětem a vnoučatům něco zanechat. Když jsem ale náhodou zaslechla, že mě můj vlastní vnuk Filip plánuje vystěhovat z mého domu, rozhodla jsem se vzít osud do vlastních rukou. Můj příběh je o zradě, odvaze a o tom, že nikdy není pozdě postavit se za sebe.
Jmenuji se Lucie a po loňské dovolené s manželovou rodinou jsem si slíbila, že už nikdy nepojedu na společnou dovolenou. Letos nás teta Milada opět pozvala k moři, ale já vím, že to znamená jen další hádky, stres a finanční katastrofu. Bojím se, že kvůli tomu přijdu nejen o peníze, ale i o kus sebe.
Jmenuji se Marie a celý život jsem balancovala mezi loajalitou k rodičům a oddaností manželovi. V tichosti jsem snášela jejich požadavky, obětovala své sny a doufala, že tím zachovám klid v rodině. Dnes, když sedím v prázdném bytě, se ptám sama sebe, jestli to všechno mělo smysl.
Jednoho deštivého večera mi syn Marek oznámil, že je otcem. Všechno, co jsem si myslela, že vím o své rodině, se během pár minut rozpadlo. Musela jsem se rozhodnout, jestli budu stát při něm, nebo ho nechat nést následky jeho činů samotného.
Jsem Martina a už několik let žiji ve stínu rodiny svého partnera. Každý náš společný okamžik je narušen jeho neustálým zachraňováním příbuzných. Vyprávím o bolesti, frustraci a samotě, které mě provázejí každý den.
Jmenuji se Klára a můj život se obrátil naruby, když jsem v osmnácti otěhotněla s Petrem. Rodiče mě tehdy vyhodili z domu a já musela dospět mnohem rychleji, než jsem chtěla. Po deseti letech, kdy jsem si vybudovala vlastní život, se rodiče objevili u mých dveří a prosili mě o pomoc – a já musela čelit otázce, zda jim dokážu odpustit.
Jmenuji se Radek a jsem otec čtyř dětí. Po smrti manželky jsem se snažil zvládnout rodinu sám, ale jeden osudný večer, kdy jsem nechal nejstaršího syna hlídat sourozence, mi obrátil život naruby. Teď stojím před soudem a ptám se: Je možné být dobrým rodičem v očích společnosti, když děláte jen to nejlepší, co umíte?