Vdala jsem se mladá a zamilovaná, ale život mě rychle naučil, že pohádky nekončí vždy šťastně. Když mi lékaři oznámili, že naše nenarozené dítě má vážnou vadu, můj manžel i jeho matka se ke mně obrátili zády. Přesto jsem v sobě našla sílu bojovat dál – pro sebe i pro své dítě.
V jediném okamžiku se mi život obrátil naruby, když jsem zjistila, že můj manžel Tomáš má poměr s mou nejlepší kamarádkou Lenkou. Vše, co jsem považovala za jistotu, se rozpadlo a já musela čelit nejen zradě, ale i vlastnímu strachu ze samoty. Na této cestě jsem objevila sílu v sobě i v tichu, které někdy řekne víc než slova.
Jsem Marie a můj život se převrátil vzhůru nohama, když si můj syn Tomáš vzal Janu, která už měla malou dceru. Zatímco se snažím přijmout jejich novou rodinu, cítím bolestné odcizení od vlastního syna i nejistotu vůči vnučce, která není z mé krve. Tento příběh je o boji s předsudky, touze po lásce a hledání odpuštění.
Jsem Marie a kdysi jsem snila o velkých pódiích. Dnes moje vnučka netuší, že jsem bývala zpěvačka, protože život mě donutil vzdát se svého snu. V tomto příběhu se vracím k okamžikům, kdy jsem musela volit mezi rodinou a vlastní vášní, a ptám se, zda jsem udělala správně.
V bouřlivé noci mi někdo zaklepal na dveře a já otevřela, abych našla na prahu malé dítě – vnučku, o které jsem neměla tušení. Moje dcera Lucie, která před lety zmizela beze stopy, nám ji zanechala bez jediného vysvětlení. Příběh je o bolesti, lásce, hledání pravdy a o tom, jak těžké je pochopit rozhodnutí vlastního dítěte.
Jmenuji se Barbora a nikdy bych nevěřila, že se mi něco takového může stát. Po manželově nevěře a narození jeho dítěte s jinou ženou jsem se snažila odpustit, ale bolest a nejistota mě pronásledovaly každý den. Tento příběh je o tom, jaké to je, když odpuštění není dost a člověk musí najít sílu jít dál.
Jmenuji se Lucie a dlouhé roky jsem žila ve vztahu, který mě dusil. Můj partner Petr byl bez ambicí, všechno leželo na mně – práce, domácnost, péče o děti. Jednoho dne jsem se rozhodla, že už takhle dál žít nechci, a začala jsem bojovat za sebe i své děti.
Jmenuji se Alena a letos na jaře jsem opět nebyla pozvána na narozeniny své jediné dcery. Od smrti mého muže jsem ji vychovávala sama, ale teď, když je dospělá, se mezi námi rozprostřelo ticho a bolest, kterou nedokážu překonat. Příběh o tom, jak rodinné vztahy mohou zhořknout, když do nich vstoupí nevyřčené křivdy a nové vztahy.
Jmenuji se Jana a můj život se během několika měsíců obrátil naruby. Když můj syn onemocněl, zůstala jsem na všechno sama – rodina i přátelé mě odsoudili místo toho, aby mi pomohli. Dnes se ptám, kde se v lidech bere tolik lhostejnosti a odsuzování.
Jsem Michala a celý život jsem bojovala o přijetí. Nejprve mě opustila máma, pak jsem musela žít s babičkou, kterou jsem sotva znala. Když jsem se vdala za Romana, jeho matka paní Klaudie mě nikdy nepřijala a já jsem udělala všechno, abych si její lásku zasloužila.
Jsem Jana, mám 38 let a s manželem Petrem žijeme v malém bytě v Brně. Najednou se naše klidné soužití otřásá v základech, když se jeho matka rozhodne, že chce bydlet s námi. Bojím se, že ztratím svůj domov i samu sebe.
Jmenuji se Alena a už několik měsíců žiju v malém bytě se svým synem Petrem, jeho ženou Lenkou a vnukem Kubou. Každý den je pro mě boj mezi láskou k rodině a pocitem, že se tu všichni dusíme. Nejčastěji pláču v koupelně, kde mě aspoň na chvíli nikdo neslyší.
