Jmenuji se Magda a můj život se rozpadl ve chvíli, kdy mě manžel vyhodil z našeho bytu, protože jsem nemohla otěhotnět. Zůstala jsem sama, bez rodiny, s pocitem hanby a srdcem plným bolesti, zatímco sousedé šeptali za mými zády. Dnes, když se ohlížím zpět, přemýšlím, jestli je možné znovu povstat z vlastního popela.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem nechtěla děti. Můj muž, rodina i celé okolí mi to nikdy nedokázali odpustit – a já jsem roky balancovala mezi vinou, vzdorem a touhou po svobodě. Toto je můj příběh o tom, co znamená být jiná v zemi, kde se mateřství považuje za samozřejmost.
Když jsem poprvé spatřila svého syna Antonína, jeho stříbrné vlasy mě naplnily úžasem i strachem. Místo radosti přišlo podezírání, pomluvy a rozpad rodinných vztahů. Vyprávím svůj boj za přijetí a lásku k výjimečnému dítěti v české realitě.
Celý život jsem byla s Lenkou nerozlučná, sdílely jsme všechno – až do chvíle, kdy se naši synové, Filip a Marek, rozhodli vzít. Místo radosti a spojení rodin však svatba odhalila skryté předsudky a staré křivdy, které nás navždy rozdělily. Teď stojím před otázkou, jestli je možné překonat bolest minulosti kvůli štěstí našich dětí.
Jmenuji se Lenka a můj syn Tomáš se narodil s velkým mateřským znaménkem na tváři. Bojovala jsem s předsudky, pohledy i vlastními obavami, ale rozhodla jsem se udělat něco nečekaného, abych mu ukázala, že je dokonalý takový, jaký je. Tím jsem změnila nejen náš život, ale i pohled lidí v našem městě.
Jmenuji se Lucie a vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem bojovala za lásku v zemi, kde stále rozhoduje původ a společenské postavení. Prožila jsem dětství v rozvedené rodině a chudobě v Ostravě, zatímco můj milovaný Petr pocházel z vážené pražské rodiny. Jeho rodiče mě nikdy nepřijali a naše láska byla neustále vystavena jejich tlaku a očekáváním.
Všechno začalo jednou otázkou mého syna, která roztrhla naši rodinu. Vyprávím o tom, jak jedno nedorozumění může zničit roky důvěry a lásky. Je to příběh o generačních konfliktech, tajemstvích a o tom, zda lze rodinu po zradě znovu postavit na nohy.
Jmenuji se Lucie Novotná a vyprávím o letech, kdy můj manžel trval na tom, že mám být jen matkou a hospodyní, zatímco ve mně hořela touha po seberealizaci. Moje cesta za svobodou, láskou a vlastní identitou otřásla naší rodinou, ale zároveň mi dala sílu znovu se postavit na nohy. Je to příběh o odvaze, bolesti i naději, který možná prožívá víc žen, než si myslíme.
Jmenuji se Petra Novotná a můj syn Matěj je už v osmnácti měsících větší než jeho tříletá sestra Anička. Každý den čelíme zvědavým pohledům, nevyžádaným radám i obavám o jeho zdraví. Náš příběh je o tom, jak těžké je být jiný v české společnosti, kde se odlišnost často trestá nepochopením.
Jsem Alena a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní syn naučí něco o rovnosti v domácnosti. Když si Honza vzal Kláru, všechno se změnilo – nejen u nich doma, ale i v naší rodině. Tento příběh je o tom, jak těžké je opustit staré zvyky a přijmout nové pohledy na to, co znamená být rodinou.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že mě jednou rozdělení domácích prací v rodině přivede na pokraj zhroucení. Když si můj syn Ondřej přivedl domů svou ženu Kláru, netušila jsem, jak moc se naše rodinné zvyky otřesou v základech. Příběh o tom, jak jsem musela přehodnotit vlastní představy o rodině, tradicích i lásce.
Od dětství jsem věřila, že rodina je nejdůležitější. Když ale táta vážně onemocněl a potřebovali jsme pomoc, příbuzní, kterým jsme roky pomáhali, se k nám otočili zády. Tato zkušenost mě navždy změnila a stále hledám odpověď na otázku, jestli ještě někdy dokážu někomu důvěřovat.
