Jmenuji se Lucie Novotná a vyprávím o letech, kdy můj manžel trval na tom, že mám být jen matkou a hospodyní, zatímco ve mně hořela touha po seberealizaci. Moje cesta za svobodou, láskou a vlastní identitou otřásla naší rodinou, ale zároveň mi dala sílu znovu se postavit na nohy. Je to příběh o odvaze, bolesti i naději, který možná prožívá víc žen, než si myslíme.
Jmenuji se Petra Novotná a můj syn Matěj je už v osmnácti měsících větší než jeho tříletá sestra Anička. Každý den čelíme zvědavým pohledům, nevyžádaným radám i obavám o jeho zdraví. Náš příběh je o tom, jak těžké je být jiný v české společnosti, kde se odlišnost často trestá nepochopením.
Jsem Alena a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní syn naučí něco o rovnosti v domácnosti. Když si Honza vzal Kláru, všechno se změnilo – nejen u nich doma, ale i v naší rodině. Tento příběh je o tom, jak těžké je opustit staré zvyky a přijmout nové pohledy na to, co znamená být rodinou.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že mě jednou rozdělení domácích prací v rodině přivede na pokraj zhroucení. Když si můj syn Ondřej přivedl domů svou ženu Kláru, netušila jsem, jak moc se naše rodinné zvyky otřesou v základech. Příběh o tom, jak jsem musela přehodnotit vlastní představy o rodině, tradicích i lásce.
Od dětství jsem věřila, že rodina je nejdůležitější. Když ale táta vážně onemocněl a potřebovali jsme pomoc, příbuzní, kterým jsme roky pomáhali, se k nám otočili zády. Tato zkušenost mě navždy změnila a stále hledám odpověď na otázku, jestli ještě někdy dokážu někomu důvěřovat.
Jmenuji se Mirela a celý život bojuji s předsudky kvůli svému vzhledu a původu. Nejbolestivější bylo, když mi před vlastním synem řekli, že nejsem jeho matka, ale chůva. Tento příběh je o bolesti, boji za důstojnost a otázkách, kým jsme v očích ostatních.
Jmenuji se Ivana a nikdy jsem si nemyslela, že budu muset volit mezi svým životem a životy svých dětí. Lékaři mi řekli, že pokud donosím všechna tři miminka, pravděpodobně to nepřežiju, ale já jsem nedokázala žádné z nich opustit. Toto je příběh o odvaze, zoufalství a o tom, co znamená být matkou v české realitě, kde zázraky nejsou běžné, ale někdy se přece jen stanou.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní společnost donutí pochybovat o tom, kým jsem. Když mi na úřadě řekli, že nejsem matka svého syna, ale jen jeho chůva, rozpadl se mi svět. Tento příběh je o boji s předsudky, o rodinných konfliktech a o tom, jak těžké je najít odvahu stát si za svou pravdou.
Jmenuji se Jaroslav a nikdy bych nevěřil, že jeden horký den u vody převrátí můj život naruby. Ve vteřině jsem se stal terčem nenávisti, přišel o práci a musel čelit pravdě o sobě i své rodině. Příběh o tom, jak snadno může člověk ztratit všechno kvůli jednomu neuváženému činu.
Od prvního dne manželství jsem se cítila spíš jako služka než partnerka. Všechno jsem obětovala pro klid v rodině, až jsem jednou zjistila, že už sama sebe nepoznávám. Toto je můj příběh o hledání vlastního hlasu a odvaze postavit se za sebe.
Jmenuji se Gabriela a celý život jsem slyšela, že jsem líná, protože si usnadňuji život moderními technologiemi. Po letech šetření jsem si konečně pořídila vysněné spotřebiče, ale místo radosti mě čekala vlna kritiky od rodiny i okolí. Příběh o tom, jak těžké je v Česku jít proti proudu a stát si za svým.
Jmenuji se Lenka a nikdy nezapomenu na den, kdy někdo veřejně ponížil mého syna Filipa, který má Downův syndrom. Rozhodla jsem se napsat dopis člověku, který ho urazil, a tím jsem nejen bránila svého syna, ale také otevřela bolestivé téma předsudků v naší společnosti. Tento příběh je o odvaze, bolesti i naději, že laskavost může změnit svět.
