Jedné lednové noci, když jsme s bratrem kradli jídlo v supermarketu, jsem si myslela, že je náš život u konce. Policista Tomáš nám ale místo trestu nabídl pomoc a ukázal, že i v beznaději může být naděje. Jeho čin mi navždy změnil pohled na lidi i na sebe samotnou.
Můj příběh začíná v mrazivé prosincové noci, kdy jsem zůstala bez střechy nad hlavou se svými dvěma dětmi. Prožila jsem zoufalství, stud i nečekanou sílu komunity v našem pražském sídlišti, která nám nabídla pomoc, když už jsem nevěřila v lidi. Tato zkušenost mě hluboce změnila, postavila mě tváří v tvář předsudkům, vlastní pýše a hlavně síle solidarity.
Sdílím svůj příběh života v jedné místnosti s třemi vnoučaty a čtvrtým na cestě. Můj syn Tomáš se stal otcem ještě jako student a celá rodina čelí chudobě, nepochopení a každodenním bojům. Hledám sílu a smysl, přemýšlím, kde jsme udělali chybu a jak dál.
Jmenuji se Iveta a vyrůstala jsem v chudobě, ale nikdy jsem si nemyslela, že mě vlastní sestra vyhodí z domu kvůli penězům. Můj příběh je o bolesti, zradě a o tom, jak hluboko může rodinný konflikt zasáhnout člověka. Přemýšlím, jestli je krev opravdu hustší než voda, nebo jestli nás peníze dokážou navždy rozdělit.
Jmenuji se Magda a dnes vám vyprávím, jak jsem přišla o všechno, co jsem považovala za nejdůležitější, abych našla samu sebe. Prošla jsem peklem rodinných konfliktů, chudoby a samoty, ale nedovolila jsem nikomu vzít mi důstojnost. Je to příběh o tom, jak jsem našla sílu bojovat za svůj život a sny.
Všechno se změnilo v den, kdy mě Petr opustil a nechal mě s dětmi v rozpadající se chalupě na konci vesnice. Bojovala jsem s pocitem viny, strachu a beznaděje, ale musela jsem najít sílu pro své děti. Toto je příběh o hledání nového začátku, který místo štěstí přinesl jen další zkoušky.
Jmenuji se Viktor a nikdy nezapomenu na den, kdy se ve školní jídelně provalilo, že si nemohu dovolit teplý oběd. Hanba mě pálila až do morku kostí, ale babička mi ukázala, že i v chudobě je možné najít důstojnost a sílu. Toto je příběh o chudobě, pýše a lásce, která dokáže změnit svět.
Jmenuji se Jana a toto je příběh o tom, jak jsem se jako samoživitelka v malém městě na Vysočině musela postavit chudobě, předsudkům i vlastní rodině. Přes slzy, ponížení a nejistotu jsem našla sílu vybudovat nový život pro sebe a svého syna. Dnes chci svým příběhem dodat odvahu všem, kteří se cítí ztraceni.
Jsem Alena, matka tří dětí, která se snaží udržet rodinu pohromadě navzdory každodenním starostem a finančním problémům. Jednoho večera, kdy už jsem byla na pokraji sil, se stalo něco nečekaného – děti si samy připravily slavnostní večeři. Tento zapomenutý okamžik mi připomněl, že i v obyčejných dnech může vzniknout něco výjimečného.
Jmenuji se Jana a nikdy nezapomenu na den, kdy můj syn Matěj přišel domů s očima plnýma slz a odhodlání. Jeho nečekané rozhodnutí darovat všechny své narozeninové peníze spolužákovi, který neměl ani svačinu, rozvířilo vlnu emocí a solidarity nejen v naší rodině, ale i v celé škole. Příběh o tom, jak jeden malý čin dokáže změnit pohled dospělých i dětí na svět kolem sebe.
Jmenuji se Jaroslav a nikdy bych nevěřil, že stáří může být tak osamělé. Můj syn Tomáš si myslí, že se mám dobře, ale pravda je, že už měsíce přežívám na levné ovesné kaši, zatímco jemu vyprávím o steaku a ovoci. V tom tichu mezi námi se skrývá víc bolesti, než bych kdy přiznal.
Vždycky jsem si připadala neviditelná, utopená v mlčení a v přesvědčení, že umění není pro lidi jako jsme my. Všechno se změnilo, když jsem v dílně svého dědy našla starý štětec a poprvé pocítila, že svůj osud můžu vzít do vlastních rukou. Toto je příběh o tom, jak jsem se postavila tichu, chudobě a rodinným konfliktům, abych zjistila, kým doopravdy jsem.
