Jmenuji se Lucie a vyprávím příběh o tom, jak jsem po letech péče a společného života požádala svou babičku Marii, aby mi přepsala dům. Tímto krokem jsem nečekaně rozvířila staré rodinné křivdy, otevřela hluboké rány a musela čelit otázkám, kde končí vděčnost a začíná sobectví. V této zpovědi hledám odpovědi na to, co znamená rodina, důvěra a skutečná láska.
Jednoho mrazivého večera mě máma požádala o peníze na zaplacení účtů za topení. Netušil jsem, že tím otevřu dveře k tajemství, které navždy změní naši rodinu. Příběh o důvěře, zradě a hledání pravdy.
Můj svět se zhroutil, když mě manžel obvinil z nevěry a odmítl uznat naše dítě. Rozhodla jsem se odhalit pravdu před celou rodinou během tradičního rodinného grilování. Zůstala po tom všem možnost odpuštění, když bylo důvěra tak hluboce narušena?
Jedné noci jsem musela utéct s dětmi z vlastního bytu před násilím, které už nešlo snášet. Hledala jsem pomoc u rodiny i přátel, ale místo otevřené náruče jsem narazila na lhostejnost a zavřené dveře. Tato noc mi navždy změnila pohled na důvěru, rodinu i odvahu žádat o pomoc.
Jednoho dne jsem přišel o tátu a krátce nato jsem zjistil, že mi máma zatajila dědictví. Můj svět se zhroutil, když jsem pochopil, že největší zradu mi způsobila právě ta, které jsem nejvíc věřil. Bojuji s otázkou, zda je možné odpustit člověku, který mi vzal nejen peníze, ale i pocit bezpečí.
Jmenuji se Eliška a jednoho obyčejného dne se mi obrátil život naruby. Přes dětskou chůvičku jsem zahlédla něco, co mě donutilo pochybovat o vlastní rodině, zvlášť o tchyni Nadě. Teď stojím před rozhodnutím, které může naši rodinu navždy rozdělit.
Jmenuji se Ivana a vždy jsem byla žena, která si šla za svým. Po svatbě jsem nechala svého muže Petra řídit naše finance, i když jsem vydělávala víc. Dnes mezi námi stojí zeď mlčení a já se ptám, jestli pro nás ještě existuje naděje.
Dva roky po svatbě s Pavlem se náš život obrací vzhůru nohama, když se k nám nastěhuje jeho dospívající dcera Maja. Každý den je zkouškou našich vztahů, nejistot a odvahy říkat pravdu. Příběh o hledání místa pro lásku v malém bytě a ještě menších srdcích.
Jmenuji se Ivana a můj syn Tomáš na mě křičí, protože si myslí, že mě podvádí muž, kterému věřím. Jsem rozpolcená mezi láskou k synovi a touhou věřit v dobro v lidech. Tato zpověď je mým voláním po pochopení, protože už nevím, jak dál.
Jmenuji se Marie a nikdy bych nevěřila, že narození mého prvního vnuka odhalí rodinné tajemství, které změní můj pohled na vlastní rodinu. Můj syn Tomáš je neustále na cestách kvůli práci a já jsem vždy měla strach, že mu rodina unikne mezi prsty. Když jsem zjistila, že má snacha Lucie má ještě jedno dítě, o kterém jsme nikdo nevěděli, musela jsem se postavit otázce, jak dál komunikovat a žít v této nové realitě.
Jmenuji se Eliška a stále cítím tíhu těch patnácti minut, kdy jsem poprvé nechala svého syna u maminky. Důvěra, strach a vina se ve mně mísí pokaždé, když si na ten den vzpomenu. Tato zpověď je mým pokusem pochopit, kde končí péče a začíná nezodpovědnost.
Jmenuji se Zuzana a nikdy bych nevěřila, že budu stát uprostřed vlastní obýváku a křičet na svého bratra, aby opustil můj dům. Můj příběh je o tom, jak se rodina může stát cizinci a jak těžké je postavit se za sebe, když vás všichni považují za tu špatnou. Je to výkřik do ticha českých domácností, kde se hranice často stírají ve jménu ‚rodiny‘.
