Jsem Jana Novotná a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní manžel opustí v polorozpadlém domě s malou dcerkou. Vždy jsem byla poslušná, vychovaná k tomu, abych neodporovala, ale právě to mě dovedlo na samé dno. Teď stojím před otázkou, jestli je možné znovu najít sílu žít a odpustit nejen jemu, ale i sobě.
Vždycky jsem věřila, že prázdniny u babičky jsou pro mé děti tím nejlepším. Letos mě ale jejich nečekaný telefonát donutil přehodnotit nejen vztahy v rodině, ale i vlastní představy o tom, co je pro ně dobré. Příběh o strachu, vině a odvaze postavit se pravdě.
Jedním rozhodnutím jsem rozbil naši rodinu. Věřil jsem, že jednám správně, ale ztratil jsem všechno, na čem mi záleželo. Teď mi zbylo jen svědomí a otázky, na které si neumím odpovědět.
Celý život jsem toužila po dítěti, ale osud mi připravil jinou cestu. Po letech marných pokusů o vlastní rodinu jsme se s manželem rozhodli adoptovat dvě sestry z dětského domova v Brně. Nikdy jsem netušila, jak těžké a bolestné může být čekání na to, až se naše rodina stane skutečně úplnou.
Jsem Jana a nikdy nezapomenu na den, kdy jsme s manželem Petrem stáli před jeho rodiči a prosili je o pomoc s vlastním bydlením. Jejich odmítnutí nás nejen finančně zranilo, ale roztrhlo i křehké rodinné vazby. Dodnes přemýšlím, co vlastně znamená být prarodičem a kde končí povinnost rodiny.
Jmenuji se Lucie a nikdy nezapomenu na den, kdy se mi život rozpadl pod rukama kvůli jedné nešťastné zprávě. Věřila jsem, že s Tomášem máme pevný vztah, ale nedorozumění a nedostatek důvěry nás zničily. Teď se ptám sama sebe, jestli lze vůbec napravit to, co bylo ztraceno kvůli jedné chybě.
Když jsem odjížděla za prací do Německa, moje dcera Anička měla dvanáct let. Věřila jsem, že jí tím zajistím lepší budoucnost, ale dnes vidím, jak hlubokou stopu v ní moje rozhodnutí zanechalo. Teď stojím před otázkou, zda lze ještě napravit to, co bylo kdysi zlomeno.
Jmenuji se Jakub a ještě před rokem jsem věřil, že mám všechno – krásnou ženu, dům na okraji Plzně, dvě děti a práci, která mě naplňovala. Ale pod povrchem našeho manželství doutnalo něco, co jsem dlouho nechtěl vidět. Teď stojím na prahu rozvodu a ptám se sám sebe: Kde se to všechno pokazilo?
Jmenuji se Marie a nikdy jsem si nemyslela, že se můj život obrátí vzhůru nohama kvůli vlastní snaše. Po smrti manžela jsem doufala, že rodina bude držet při sobě, ale místo toho jsem se ocitla v nekonečném boji o respekt a místo v domě svého syna. Každý den je pro mě novou zkouškou a já nevím, jak dlouho to ještě vydržím.
Jmenuji se Kateřina a nikdy bych nevěřila, že jednoho večera uslyším od svého manžela slova, která mi rozervou srdce. Náš vztah se začal rozpadat pod tíhou nenaplněných očekávání a každodenních hádek, až jsme oba museli čelit pravdě, že láska někdy nestačí. Příběh o tom, jak těžké je přiznat si, že realita je jiná než naše sny, a jaké to je hledat odvahu začít znovu.
Jednoho deštivého odpoledne jsem se ocitla v situaci, kdy jsem musela požádat svého zetě, Pavla, o pomoc, ačkoliv jsem věděla, že to nebude jednoduché. Moje dcera Jana váhala, protože jejich vztah byl napjatý a Pavel byl často odměřený. Ten den se však všechno změnilo a já jsem musela přehodnotit nejen svůj pohled na něj, ale i na vlastní rodinu.
Před pár lety mi rodiče přenechali starou, zchátralou chatu s tím, že ji už nechtějí. Vložil jsem do ní veškeré úspory, čas i energii, abych ji proměnil v útulné místo pro svou rodinu. Teď, když je chata jako nová, rodiče najednou chtějí vše zpět a já stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života.
