Eva byla neuvěřitelně krásná žena. Přirozeně se muži snažili upoutat její pozornost, ale ona byla nezaujatá a trávila čas jen se svým blízkým okruhem přátel. Nikdy se nezdálo, že by si někoho jiného všimla.
Minulý měsíc jsme s dcerou navštívily svatbu mé neteře. Obřad byl nádherný, vše bylo dokonale zorganizováno a nevěsta zářila štěstím. Po recepci zůstala dcera u mě, protože žijeme v různých městech. Druhý den ráno jsem našla Emu sedící u okna, vypadala velmi smutně. Podívala jsem se blíže a uvědomila si, že pláče! Zeptala jsem se jí, co se děje, a
Během běžné večeře mi manžel nenuceně oznámil, že mě opouští kvůli jiné ženě. Neměl žádné nároky na náš dům a chtěl převést svůj podíl na našem společně vlastněném majetku.
Můj syn mi řekl, že mohu začít znovu randit až poté, co mu přepíšu dům. Můžete tomu věřit? Je mi skoro šedesát a můj syn
Myslela si, že potřebuje dítě, aby její život byl úplný. Cítila tlak času, a tak se rozhodla mít dítě. Ale brzy poté se ocitla sama při výchově svého syna. Oběti, které přinesla, byly obrovské a konec byl daleko od šťastného.
Jsem rozpolcená. Jako svobodná matka vychovávající svého syna mu musím věnovat hodně pozornosti a zajistit mu šťastné dětství. K tomu mám starého nevlastního otce, kterému je 86 let a žije v chátrajícím domě na venkově. Průměrný věk obyvatel této vesnice je kolem 75 let. Svého biologického otce si nepamatuji. Někdy si vzpomenu
Můj otec má 57 let, jen o dva roky více než moje matka. Já mám 30 let a mám vlastní dítě. Víte, dospělý syn dospělých rodičů. Alespoň jsem si to myslel. Před nějakou dobou se můj otec, šedovlasý, ale robustní muž, rozhodl opustit rodinu. Rozhodl se rozvést s mojí matkou. Dozvěděl jsem se o tom před několika měsíci.
Sedící v čekárně, žena prázdně zírala na podlahu, snažíc se ignorovat hovory cizích lidí. Měla pocit, že čas stojí a netušila, jak dlouho tam bude.
Nejvíce frustrující je, že Radek opravdu nechápe, proč jsem ho opustila. V jeho mysli nám poskytl vše, co naše dcera a já potřebujeme pro pohodlný život. Jeho máma vždy říkala, že bych měla být vděčná, že mi dovolil žít v jeho domě. Nikdy nesouhlasila s tím, abychom si pronajali byt. Dokonce navrhla, abychom
Jakub a já jsme spolu téměř 16 let. Máme krásnou dceru. Naše rodina není bohatá, ale máme dost na základní potřeby a nějaké malé radosti. Od naší svatby žijeme v dvoupokojovém bytě, který jsem zdědila po svém milovaném dědečkovi. Nikdy jsem si nestěžovala a byla jsem se vším spokojená, ale Jakub je úplně jiný člověk. Vždycky chtěl
Nikdy se mi nelíbilo, že moje dcera od mladého věku chtěla provdat se za podnikatele. Nezáleželo jí na tom, jaký bude jako člověk. Nejpodstatnější bylo, aby jí mohl zajistit bohatství a peníze, aby nemusela žít v chudobě, říká Viktorie. Samozřejmě, v mnoha ohledech to byla chyba jejího otce, který vzal vše z domova.
Jednoho večera jsem se vracel z práce, když jsem si všiml svého souseda Marka, jak sedí na verandě, slzy mu stékaly po tváři. Středně starý muž, zíral prázdně do dálky, neschopen skrýt svůj smutek. Bylo jasné, že se stalo něco významného. Přistoupil jsem k němu a zeptal se, jestli mohu nějak pomoci. Odpověděl: „Nikdo mi teď nemůže pomoci, je příliš pozdě…“
