Rozpolcená mezi láskou ke své dceři a strachem z finančního zatížení, matka se potýká s obtížným rozhodnutím, zda podpořit dceřino rozhodnutí opustit nešťastné manželství. Jak se vyrovnává se svými vlastními obavami a společenskými očekáváními, uvědomuje si, že někdy neexistují snadné odpovědi.
Žijeme spolu, ale nikdy jsem ho nemilovala. Vzala jsem si ho, aniž bych to promyslela. Myslela jsem, že do roka nebo dvou najdu někoho, koho budu milovat, a pak se rozvedu. Tehdy se to zdálo jako dobrý plán. Ale nikdy jsem nikoho nepotkala.
Při každé příležitosti mi připomínají, kolik pro mě udělali a jak tvrdě pracovali, aby mě vychovali. A já jsem ten nevděčný dítě! Jen já znám pravdu.
Moje matka se chová spíše jako dítě než dospělá osoba. Připomíná mi mladšího sourozence spíše než dospělou ženu. Musím obětovat a starat se o svou rodinu i o matku, protože ona nezvládá své vlastní problémy. Je nezralá osoba, která nikdy neusiluje o nic. Vdala se a měla mě hned po střední škole. Nicméně, můj
Matka Roberta nebyla příliš zapojená do života dívek a matka Naďy žila daleko, takže se viděly jen zřídka. To nechávalo Isabelu přetíženou a frustrovanou.
