Jmenuji se Jana a celý život jsem žila ve stínu své matky, která měla vždy poslední slovo. Když jsem jednoho dne viděla svou dceru Aničku plakat kvůli tvrdým slovům mé matky, pochopila jsem, že už nemůžu dál mlčet a musím se postavit za sebe i za své dítě. Tento příběh je o odvaze postavit hranice, o bolesti i lásce, která někdy dusí místo aby chránila.
Před deseti lety mi máma darovala svůj starý dům na okraji Plzně. Myslela jsem si, že tím získám svobodu a nový začátek, ale místo toho jsem se ocitla v pasti jejích očekávání a nevyřčených křivd. Teď, když se její návštěvy stávají čím dál častějšími a dusivějšími, nevím, jak uniknout ze stínu její přítomnosti.
Jmenuji se Klára a celý život mě máma chrání až příliš. Když jsem jí řekla, že už nechci, aby mi zasahovala do života, rozplakala se a obvinila mě z nevděčnosti. Teď stojím před těžkým rozhodnutím: mám ustoupit jejím slzám, nebo si konečně vybojovat vlastní svobodu?
Jmenuji se Petr a ve čtyřiceti letech stále žiji s matkou v malém bytě na pražském sídlišti. Každý den bojuji s její kontrolou, výčitkami a vlastní neschopností se odpoutat. Tento příběh je o mém vnitřním zápasu, touze po svobodě a odvaze postavit se vlastní rodině.
Moje matka byla vždy kontrolující postavou v mém životě. Ne ke všem, ne. Jen ke svým dětem. Náš otec měl v minulosti dobrou práci, ale to nás neochránilo před její přehnanou povahou.
Podala žádost o rozvod, když jsem byl v mateřské škole, a můj otec musel roky platit alimenty. Občas jsme se vídali, ale emocionální dopad byl obrovský.
Před několika měsíci mi bylo dvacet tři let. Začal jsem vydělávat peníze před pár lety a momentálně pracuji na dálku. Od té doby, co jsem začal pracovat, můj otec po mně požaduje peníze. Nedávno mi řekl, že bych ho měl finančně podporovat. Problém je, že můj otec a matka nejsou chudí. Dokonce vlastní dva domy, z nichž jeden pronajímají. Ani se nedotkli svých úspor na důchod.
Moje matka mi nedovoluje žít naplno. Pláče do telefonu a je extrémně rozrušená, když s ní nemohu trávit všechen svůj čas. Je mi dvacet devět let, jsem pět let vdaná a už mám dvě děti. Přirozeně jsem většinu času velmi zaneprázdněná. Moje dcera ještě nechodí do školky, protože
