Jsem Hana a můj život se obrátil naruby, když moje matka dala přednost své sestře před mnou. Vše začalo, když teta Alena přišla s nečekanou žádostí, která roztrhala naši rodinu na kusy. Zrada, kterou jsem pocítila, mě přiměla přehodnotit vše, co jsem kdy věděla o lásce a důvěře.
Soboty v naší rodině jsou věnovány tomu, aby děti trávily čas se svou babičkou. Tato rutina trvá už přes rok. I po narození našeho druhého dítěte projevovala moje tchyně jen malý zájem o svá vnoučata. Navštěvovala nás jednou měsíčně, přinesla dárky, strávila s nimi hodinu nebo dvě a pak odešla. Přirozeně, moje dcery ji sotva poznávaly. Moje nejstarší dcera, když
Paní Marie byla na cestě vyzvednout svou vnučku, pocítila vzácný okamžik radosti. Usmívala se, když její boty klapaly o chodník, což jí připomínalo její mladší léta. Důvodem jejího štěstí bylo, že se jí konečně podařilo zajistit si malý byt ve městě. Byl to skromný jednopokojový byt, ale byl světlý a prostorný dostatečně pro její potřeby. Šetřila pečlivě téměř dva roky, protože peníze z prodeje jejího venkovského domu stačily jen na část nákladů.
Malý Tomášek přiběhl s otevřenou náručí. Osmiletá Anička stála v rohu, kousala si ret—babička pro ni nic nepřinesla. Vždycky to tak bylo, ale nikdy si nestěžovala.
Oslavili jsme tuto příležitost v úzkém rodinném kruhu: jen táta, máma a já. Bylo to tátovo přání a máma i já jsme souhlasili. Nechtěl jsem
