Celý život jsem žil s tátou v našem starém domě v Berouně, zatímco můj mladší bratr Tomáš si budoval vlastní život v Praze. Vždycky jsem věřil, že dům po tátovi zůstane mně, protože jsem se o něj staral, ale když přišlo dědické řízení, čekalo mě kruté překvapení. Teď stojím před otázkou, co vlastně znamená domov a jestli rodina někdy dokáže odpustit.
Jmenuji se Milada a v sedmašedesáti letech jsem poprvé v životě pocítila, jaké to je být opravdu sama. Po smrti manžela jsem doufala, že mi děti pomohou, ale místo toho mě odmítly přijmout pod svou střechu. Teď stojím před otázkou, kde budu žít a jak se vyrovnat s tím, že rodina, kterou jsem celý život podporovala, mě nechce přijmout zpět.
Jednoho deštivého rána jsem na své zahradě v Říčanech našel zamotaný balónek s vzkazem, který mi obrátil život naruby. Vzkaz byl od neznámé dívky, která hledala svého ztraceného otce, a já se rozhodl jí pomoci. Tato událost mě přiměla znovu přehodnotit vztahy v mé vlastní rodině a otevřela staré rány.
Jednoho deštivého večera mi zavolali z pražské záchranky, že můj bývalý manžel, kterého jsem roky neviděla, skončil v nemocnici. Musela jsem čelit nejen vlastní minulosti, ale i pravdě, kterou jsem před svou dcerou dlouho skrývala. Tento příběh je o odvaze postavit se starým ranám a o tom, jak těžké je najít odpuštění v rodině rozervané lží.
Celý rok jsme s Terezou skrývali největší tajemství našeho života – čekali jsme dítě, i když nám lékaři tvrdili, že to není možné. Když jsme konečně oznámili rodině narození naší dcery Klárky během nečekaného videohovoru, slzy štěstí a šok vystřídaly roky bolesti a nedůvěry. Tento příběh je o odvaze, naději a o tom, jak těžké je někdy chránit vlastní štěstí před světem.
Po smrti mého otce se naše rodina rozpadla kvůli dědictví. Místo smutku přišla hádka, bolest a slova, která už nelze vzít zpět. V tomto příběhu popisuji, jak jsme se s bratrem a sestrou ocitli na opačných stranách a jak těžké je najít cestu zpět.
Jmenuji se Jana a už čtrnáct let žiji s manželem Petrem. Moje tchyně, paní Nováková, mi nikdy nedala pokoj a neustále mi zasahovala do života. Teď, když se jí začalo dít něco podobného, nevím, jestli mám cítit zadostiučinění, nebo lítost.
Stojím před domem, který mi měl patřit, ale místo toho v něm bydlí můj nevlastní bratr Josef. Po smrti otce a matčině novém manželství se všechno změnilo – rodina se rozpadla a já přišla o svůj domov. Bojuji nejen o střechu nad hlavou, ale i o vlastní důstojnost a spravedlnost.
Péče o těžce nemocnou tchyni Zdeňku mě postavila před zkoušku, kterou jsem si nikdy nedokázala představit. Vztahy v rodině se napnuly k prasknutí, staré křivdy vypluly na povrch a já musela najít sílu odpustit i sama sobě. Dnes už vím, že tahle zkušenost změnila nejen mě, ale i celou naši rodinu.
Jsem Jana a po rozvodu jsem ztratila nejen manžela, ale i svou dceru Kláru. Když mi přestala odpovídat na zprávy, začala jsem se bát, že jsem ji ztratila navždy. Teprve když jsme si konečně promluvily, zjistila jsem, jak hluboké rány jsme si navzájem způsobili.
Jmenuji se Karolína a vyrůstala jsem v domě, kde bylo všechno dokonalé – až na svobodu. Můj život byl pod neustálým dohledem mé matky, která mi chtěla dát to nejlepší, ale přitom mi vzala možnost dýchat. Po letech dusivého napětí jsme si musely projít bouří, abychom konečně našly cestu k sobě i k sobě samým.
Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy mi lékař v porodnici oznámil, že místo jednoho dítěte budeme mít rovnou tři. Můj život se během jediné noci obrátil vzhůru nohama a já musel čelit nejen vlastnímu strachu, ale i obavám své ženy a celé rodiny. Tento příběh je o tom, jak jsme se s manželkou museli rychle naučit zvládat chaos, únavu i nečekané radosti, které nám naše trojčata přinesla.
