Ve věku šesti let jsem musel učinit rozhodnutí, které mě navždy poznamenalo. Moje matka, kterou jsem roky neviděl, stála u našich dveří, ale já ji poslal pryč. Nyní, s vlastní rodinou, stále bojuji s důsledky toho dne.
Brzy se budu vdávat. Jak můj snoubenec a já plánujeme svatbu, nejotravnější otázka, kterou jsem v posledních týdnech slyšela, je: „Proč nechceš pozvat své rodiče? Vždyť tě máma a otčím vychovali!“ Z nějakého důvodu si lidé myslí, že se mohou vměšovat do života druhých a dávat nevyžádané rady. Nejprve jsem jen mlčela. Ale
Bylo mi teprve 12 let, když se moje matka rozhodla znovu vdát. Její nový manžel mě nechtěl mít poblíž, takže mě poslala žít k babičce. Moje matka nám nikdy nijak nepomohla—zajímala ji jen její nový manžel, a babička a já jsme musely přežít z jejího malého důchodu. Babička nikdy neměla ráda
