Po letech zdánlivě blaženého manželství se život Jany obrátí naruby, když její manžel, Petr, začne izolovat ji od její rodiny. Jeho nepředvídatelné nálady a kontrolující povaha vytvářejí rozkol, který se zdá být nemožné zacelit.
Oči Jany se zalily slzami, když stála u okna. „Proč mu dovoluješ, aby se k tobě takhle choval?“ zeptala se její kamarádka Petra. „On není…“
„Po sedmi letech manželství jsem porodila čtyři děti. Jakub má šest let, Ema čtyři a dvojčata, Adam a Eliška, mají teprve osm měsíců. Být matkou čtyř dětí není snadný úkol. Není divu, že nemám čas pro sebe,“ píše 34letá Jana. Bylo mi skoro 27, když jsem potkala Michala. Všechny mé kamarádky už byly vdané a
Omezila jsem nyní komunikaci s matkou. Už s ní nemluvím, nenavštěvuji ji ani jí nevolám domů. Nedovolím jí vidět mé dítě.
Snažila se nasadit statečnou tvář a obecně prezentovat vše v lepším světle, ale dělala to spíše nešikovně. Z toho, jak se snažila „zachránit si tvář,“ jsme poznali, že věci zdaleka nejsou dokonalé.
Nebylo by jednodušší mu prostě říct, aby se ztratil, a zmizet? Ale jak to udělat, když jste s ním úplně svázaná? Jednoho brzkého rána jsem se rozhodla, které změnilo všechno.
Moje máma se neudrží a dychtivě mi posílá zprávy plné hněvu. Zablokovala jsem nespočet čísel, ale ona si vždy najde nové, ze kterého mi píše. Obsah zpráv se liší, ale vždy jsou plné nadávek. Moje matka mi přeje strašné věci, zahrnující smrt a nemoc. Jak může matka psát takové věci své vlastní dceři? Ona to nevidí jako
Ať se stane cokoliv, rodiče jsou vždy připraveni pomoci. Ať už jde o neúspěch v práci nebo rozchod, na podporu rodičů se můžete vždy spolehnout. Někdy však návrat domů odhalí víc než jen útěchu.
Zdálo se, že mám svůj život pod kontrolou, ale udělala jsem jednu z největších chyb svého života. Začnu od začátku. Po mnoho let jsem žila se svou dcerou, Annou.
Nedávno přišel můj manžel domů s dopisem. Řekl: „Myslím, že to je pro tebe.“ Otřela jsem si ruce, otevřela obálku a začala číst. Byl to požadavek na finanční podporu pro mého otce, doplněný dlouhým seznamem důsledků. Upřímně, byla jsem v šoku, ale v určitém okamžiku mi to přišlo i směšné. Můj manžel neměl tušení, co se děje, protože věděl jen velmi málo o
Nikdy nezapomenu, co mi moje tchyně řekla. Všechno to začalo v den, kdy jsem se s nimi setkala. Byla zima a padal sníh. Nalíčila jsem se krásně, upravila si vlasy a oblékla si své nejlepší šaty. Chtěla jsem udělat dojem na rodiče mého manžela. Kvůli špatnému počasí se mi samozřejmě rozmazal make-up a vlasy už nebyly dokonalé, protože
Drby se v malých komunitách šíří jako požár, nesoucí s sebou všemožné místní pověsti a příběhy. Vždycky mi přišlo zvláštní uvědomit si, že osoba, o které můj soused mluví, je někdo, koho dobře znám.
