Jmenuji se Vesna a nikdy jsem si nemyslela, že příchod nové snachy do naší rodiny převrátí náš život naruby. Můj syn Tomáš si přivedl Annu, která odmítla přijmout naše zažité rodinné zvyky a postavila se proti tradičnímu rozdělení domácích prací. Ocitla jsem se mezi dvěma světy – mezi tím, co jsem celý život považovala za správné, a tím, co přináší nová generace.
Celý život jsem věřila, že rodina je základ všeho. Když mi ale syn Honza oznámil, že se tajně oženil v Německu, zhroutil se mi svět. Tato zpověď je o bolesti, zradě a hledání nového smyslu v rodinných vztazích.
Jednoho večera mě moje tchyně, paní Věra, vyhodila z jejího bytu, kde jsem s manželem Petrem bydlela sotva měsíc po svatbě. Cítila jsem se zrazená a bezmocná, zatímco Petr mlčky přihlížel. Tato zpověď je o boji mladé ženy s rodinnými očekáváními, českou tradicí a vlastními sny.
Dostala jsem anonymní přání k svátku, ale podle písma jsem okamžitě poznala, kdo je jeho autorem. Věděla jsem, že se Petr vrátil do našeho města, a staré rány se znovu otevřely. Příběh o ztracené lásce, rodinných konfliktech a odvaze čelit vlastní minulosti.
Můj život se obrátil vzhůru nohama, když jsem zjistila, že můj bratr zneužil peníze určené na péči o našeho nemocného otce. Všechno, co jsme s manželem a dětmi obětovali, se rozplynulo v jednom okamžiku. Teď stojím před otázkou, zda lze rodinnou důvěru vůbec ještě někdy obnovit.
Jednoho večera jsem se vracel z práce a všiml si svého souseda, jak sedí na verandě, slzy mu stékaly po tváři. Muž středního věku zíral do dálky, očividně rozrušený. Přistoupil jsem k němu a zeptal se, jestli mohu nějak pomoci. Odpověděl: „Nikdo mi teď nemůže pomoci, je příliš pozdě…“
