Jmenuji se Ivana a vždy jsem byla žena, která si šla za svým. Po svatbě jsem nechala svého muže Petra řídit naše finance, i když jsem vydělávala víc. Dnes mezi námi stojí zeď mlčení a já se ptám, jestli pro nás ještě existuje naděje.
Po hádce s Evou se mi zhroutil svět. Obvinila mě, že jsem příliš závislá na svém manželovi, a zpochybnila mou schopnost postarat se o sebe. Teď přemýšlím, co vlastně znamená důvěra, nezávislost a přátelství mezi ženami v dnešní době.
Jsem Jana a právě jsem se s manželem Petrem přestěhovala do našeho prvního bytu v Brně. Místo radosti z nového začátku nás ale čekaly hádky s mou mámou, která nám neustále radila, jak máme žít a utrácet peníze. Musela jsem si vybrat mezi loajalitou k rodině a vlastním štěstím.
Jmenuji se Nora a žiju s manželem Petrem a naší tříletou dcerou v krásném bytě na Vinohradech. Navenek máme vše, co si člověk může přát, ale uvnitř mě dusí pocit bezmoci, protože nemám žádnou kontrolu nad penězi. Můj příběh je o touze po svobodě, o rodinných tajemstvích a o tom, jak těžké je najít odvahu říct si o vlastní místo ve světě.
Jmenuji se Ondřej a s mojí ženou Terezou jsme si vysnili vlastní byt v Praze. Bez koruny od rodičů, kteří nám odmítli pomoci, jsme bojovali s hypotékou, dluhy i vlastními pochybnostmi. Nakonec jsme ale zjistili, že opravdová síla je v nás dvou, ne v penězích.
Jmenuji se Petra a po rozvodu jsem se snažila postavit na vlastní nohy. Když mi moje nejlepší kamarádka Jana začala vyčítat, že se mi daří až moc dobře, roztrhlo mi to srdce. Teď stojím před otázkou, jestli naše přátelství vůbec přežije a jak se vyrovnat s tím, když vám někdo závidí vaše štěstí.
„Když se rozhovor s mým přítelem Jakubem o mé finanční nezávislosti po rozchodu změnil v ostrou debatu, uvědomila jsem si, že naše přátelství je na vratké půdě. Jakubova skepse ohledně mé schopnosti zvládnout to bez podpory mého bývalého manžela se cítila jako zrada. Tento příběh zkoumá složitosti nedorozumění, osobního růstu a křehkosti přátelství.“
Vždy jsem byla opatrná se svými financemi a nikdy jsem se neoddávala zbytečným luxusům. Když mi David navrhl, abych se stala ženou v domácnosti, odmítla jsem. Cením si nezávislosti a věřím v to, že si vydělám na své potřeby sama. Můj manžel sdílí tento názor. Život může být nepředvídatelný a někdy práce vyžaduje více hodin, ale zvládáme to. Když však moji tchánové učinili rozhodnutí, které upřednostnilo jejich dceru před synem, naše rodinné vazby se rozpadly.
Vdala jsem se ve 32 letech, s pocitem jistoty ve své kariéře a životních rozhodnutích. Moji rodiče mě dobře vychovali a zajistili mi kvalitní vzdělání, takže stoupat po firemním žebříčku nebylo překvapením. Samozřejmě byly výzvy, ale nic nepřekonatelného. Nyní jsem asistentkou manažera s solidním platem a služebním autem. Nechci se chlubit; jen chci ilustrovat životní styl, na který jsem byla zvyklá.
„Měla jsem obrovskou hádku se svou nejlepší kamarádkou, Janou. Řekla mi opravdu zraňující věci, zpochybňovala, jak bych se uživila, kdybych se někdy rozvedla. Můžete tomu věřit? Má být mou nejbližší přítelkyní, ale prostě mě nechápe. Myslím, že je jen žárlivá. Pokud svému partnerovi důvěřujete, proč byste potřebovali práci? Proč ženy pracují, když jsou vdané? Prostě proto, že se bojí, že…“
Vždy jsem byla šetrná ve svých výdajích. Jednou se mě Jan zeptal, jestli bych někdy uvažovala o tom být ženou v domácnosti, ale nikdy jsem s tím nemohla souhlasit. Věřím, že je lepší vydělávat skromný příjem než být závislá na někom jiném. Můj manžel má stejný názor. Někdy se v práci objeví situace, které vyžadují přesčasy, a já s tím souhlasím.
Karel vždy vydělával více než já, což dávalo smysl vzhledem k jeho vyššímu vzdělání a faktu, že byl muž. Ale když se mu kolegové začali posmívat za to, že se mnou sdílí svůj plat, všechno se změnilo.
