Od dětství jsem byl jen nástrojem v rukou svých rodičů, kteří mě formovali podle svých představ. Potlačoval jsem vlastní touhy, abych splnil jejich očekávání, a teprve teď, když mi je skoro třicet, si kladu otázku, jestli mám odvahu žít konečně svůj život. Příběh o bolesti, rodinných konfliktech a hledání vlastní identity.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem žila s pocitem, že do své rodiny nepatřím. Když mi bylo patnáct, objevila jsem dopis od své biologické matky, který mi obrátil svět vzhůru nohama. Najednou jsem musela čelit pravdě o svém původu i o předsudcích, které mě provázely od narození.
Jmenuji se Marie. Po letech, kdy jsem žila jen pro rodinu, jsem zůstala sama v prázdném domě a snažím se najít sama sebe mimo roli matky a babičky. Vyprávím o konfliktech s dětmi, pocitu osamění a zoufalém hledání vlastní identity.
Jmenuji se Hana a právě mi bylo šestnáct. Po smrti maminky žiju jen s tátou, který je o generaci starší, a s nevlastní sestrou Lenkou. Každý den bojuji o to, aby mě někdo slyšel, abych mohla být sama sebou, ale v našem domě se mé sny i slova ztrácejí v tichu a pohrdání.