Ve svých šedesáti letech jsem se rozhodla najít svou první lásku z gymnázia. Když jsem se konečně odhodlala a zaklepala na jeho dveře, otevřela mi žena, která mi byla až děsivě podobná. Tento okamžik mě přinutil přehodnotit celý svůj život, všechny své volby i promarněné příležitosti.
Jednoho dusného červnového večera jsem se hádala s mámou, která nikdy nepochopila, proč potřebuji být chvíli sama. Utekla jsem do staré chaty po dědovi na Šumavě, kde jsem čelila nejen prachu a samotě, ale hlavně svým strachům a rodinným tajemstvím. Tenhle léto mě změnilo víc, než jsem čekala – a pořád nevím, co znamená být opravdu svobodná.
Jmenuji se Lucie Novotná a můj život se rozpadl v okamžiku, kdy mi zemřela maminka. Musela jsem se vyrovnat s tátovou novou ženou, falešnými přátelstvími i iluzí lásky, která mě málem zničila. Teprve když jsem se podívala pravdě do očí, začala jsem chápat, co znamená skutečné štěstí.
Když můj muž Petr odcházel a odvážel poslední krabici z garáže, stála jsem ve dveřích a sledovala, jak mizí. Po třiceti letech manželství a mateřství jsem zůstala sama – a poprvé v životě musím zjistit, kdo vlastně jsem. Je to příběh o ztrátě, hledání vlastní identity a odvaze začít znovu, i když už je vám skoro šedesát.
Když můj manžel Petr odcházel a já zůstala sama v prázdném domě, cítila jsem jen prázdnotu. Po třiceti letech, kdy jsem byla jen ‚manželkou‘ a ‚matkou‘, musím poprvé v životě zjistit, kdo vlastně jsem. Je to bolestivé, ale možná je to i šance začít znovu.
Od dětství jsem žila v tichu a napětí mezi mámou a tátou v našem malém bytě na Vinohradech. Když jsem objevila starý štětec po dědovi, začala jsem hledat svůj hlas a odvahu postavit se rodinným tajemstvím. Můj příběh je o boji za sebe sama, o naději a o tom, jak těžké je vymanit se z pout mlčení.
