Všechno začalo obyčejným telefonátem od mé dcery, ale skončilo slzami, výčitkami a hlubokou pochybností o sobě jako matce i babičce. Souhlasila jsem, že pohlídám nemocného vnuka, protože nikdo jiný nemohl, ale zůstala jsem s pocitem, že jsem byla využita a nepochopena. Toto je můj příběh, volání ke všem prarodičům, kteří se cítí stejně.
Můj život se obrátil naruby, když jsem po narození syna poprosila svou tchyni, aby mi pomohla s hlídáním. Její reakce mě zasáhla víc, než jsem čekala, a donutila mě přehodnotit nejen naše rodinné vztahy, ale i samu sebe. Tento příběh je o očekáváních, zklamáních a odvaze najít svůj vlastní hlas.
Jmenuji se Alena a po smrti manžela jsem zůstala sama se třemi dětmi. Moje máma mi odmítá pomáhat s hlídáním, i když vím, že by mohla, a já musím pracovat, abych nás uživila. Každý den bojuji s pocitem viny, bezmoci a zoufalství, ale nevzdávám to.
Nikdy bych nevěřila, že jedno rozhodnutí rozbije naši rodinu. Odmítla jsem hlídat vnučku, protože jsem cítila, že už nemám sílu, a teď se na mě všichni dívají jako na sobce. Bolí mě to, ale stále si stojím za svým rozhodnutím.
Byla jsem na rodinné oslavě, kde se odehrál konflikt, který změnil můj vztah s rodinou mého manžela. Moje švagrová na mě naléhala, abych hlídala její dítě, a když jsem odmítla, veřejně mě ponížila. Tento zážitek mě donutil přehodnotit, co pro mě znamená rodina a kde jsou hranice mé ochoty pomáhat.
Jmenuji se Jana a po smrti manžela jsem zůstala sama se třemi dětmi. Moje máma mi odmítá pomáhat s hlídáním, i když vím, že by mohla, a já musím pracovat, abych nás uživila. Každý den bojuji s pocitem viny, únavou a bezmocí, ale nevzdávám to.
Když mě moje dcera, Eliška, požádala, abych pohlídala svou vnučku, Aničku, byla jsem nadšená. Ale co začalo jako radostný den, se proměnilo v nečekanou zkoušku. Jak mohly mé dobře míněné činy vést k tak znepokojivému výsledku?
Chtěl vzít svou ženu na rande, a tak mě požádali, abych pohlídala jejich syna. Malého Tomáška miluji, je to můj jediný vnuk, ale věci se zhoršily.
Situace je následující. Když se mé dceři narodila dcera, snažila jsem se jí pomoci: hlídala jsem vnučku, brala ji na procházky, krmila ji a prala prádlo. Snažila jsem se dělat vše, aby si moje dcera mohla odpočinout, protože vím, jak náročné je starat se o malé dítě. Ale pak se moje pomoc začala brát jako samozřejmost. Moje dcera a její manžel začali častěji chodit ven s tím, že já budu vždy k dispozici, abych se postarala o jejich dítě.
Bylo to velké rodinné setkání. Téměř všichni měli více dětí, kromě nás, kteří máme jen jedno. Někteří měli dokonce čtyři děti. Z nějakého důvodu se zdálo, že se od nás očekává, že to zvládneme za ostatní.
Nejsem vyčerpaná, ale chci si užívat života. Jsem nadšená, že mám konečně volný čas pro sebe, ale moje dcera má jiné plány.
Během této doby se o děti starala její matka, ale nikdy mě nenapadlo, že to dělá za peníze… Nedávno jsem to zjistila.
