„Nechci, aby moje dcera a její manžel bydleli v domě, který pronajímáme“
Jana a Michal doufají, že jim dovolíme nastěhovat se do domu, který s manželem momentálně pronajímáme. Ale já to nechci. Tady je důvod.
„Geniální nápad tchyně: Dáme jí naše úspory, ona přepíše byt na jméno naší dcery“: Tam nebudu bydlet navždy
Miluji svou práci tak, jak ji miluji, odpočet do konce mateřské dovolené začal ve chvíli, kdy jsem se s ní rozloučila, plná touhy vrátit se k povinnostem, ale bez představy, jak se postarat o naši malou poklad, Jasmínu. Doufala jsem, že nástup do školky odložíme až na tři a půl roku, což mě a mého manžela, Michala, přimělo zvážit možnost najmout chůvu. Drahá možnost, ale pak přišel nečekaný návrh od mé tchyně, Heleny.
„Do mého bytu vás nepustím, protože bych vás odtamtud už nikdy nevyhnala!“ Řekla mi tchyně
Moje tchyně, Patricie, vlastní dva byty. V jednom bydlí a druhý nechává prázdný. Patricie druhý byt považuje za investici a plánuje ho pronajmout až po odchodu do důchodu. Nejsem si jistý, proč s pronájmem čeká, ale možná v jejím plánu nějaká logika je, kterou mi uniká. Zatím situace vedla k neočekávaným napětím a méně než ideálnímu bydlení pro nás.