Všechno začalo nevinnou otázkou na narozeninové oslavě mého vnuka, která odhalila, že peníze určené pro něj záhadně zmizely. Postupně jsem odhalovala, jak velký vliv má nová manželka mého syna na jeho rozhodnutí a jak se kvůli ní začal odcizovat svému prvnímu synovi i celé rodině. Příběh o ztrátě důvěry, rodinných konfliktech a o tom, jak těžké je bojovat za spravedlnost, když vlastní krev stojí proti vám.
Jmenuji se Petr Novotný a právě jsem odmítl nabídku, která by změnila život celé naší rodině. Místo peněz jsem si vybral půdu, na které jsem vyrostl, a hodnoty, které mě naučili rodiče. Teď stojím před otázkou, jestli jsem udělal správné rozhodnutí – a jestli má v dnešní době vůbec smysl bojovat za to, co je nám drahé.
Od chvíle, kdy jsem slyšela, jak moje tchyně šeptá svému synovi, že jsem jen vděčná za střechu nad hlavou, se mi změnil život. Každý den bojuji s pocitem, že nejsem v rodině vítaná, a přitom se snažím být dobrou mámou i manželkou. Píšu svůj příběh, protože už nevím, kde je hranice mezi pomocí a zneužíváním.
Jmenuji se Tomáš a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem svými slovy zranil svou sestru Kláru. V zápalu hněvu jsem vypustil pomluvu, která se rozšířila jako požár a rozbila naši rodinu. Teprve když jsem čelil následkům, pochopil jsem, jakou moc mají slova – a jak těžké je je vzít zpět.
Jsem důchodkyně, která se snaží vyjít s penězi a přitom zůstat součástí rodiny. Když jsem k narozeninám své vnučky Andrey dala vlastnoručně pletený svetr, netušila jsem, jakou lavinu emocí a konfliktů tím spustím. Teď přemýšlím, jestli je v dnešní době ještě místo pro upřímnost, nebo jestli už se všechno měří jen penězi.
Jsem Jana, vyrůstala jsem na malé vesnici u Humpolce, kde se všechno točí kolem pole, krav a nekonečných povinností. Po letech v Praze jsem se naučila milovat ruch města a svobodu, kterou mi dává, ale pokaždé, když máma zavolá kvůli rodinné návštěvě, cítím v sobě rozpor. Tentokrát jsem se rozhodla nehrát roli poslušné dcery a říct pravdu – a tím jsem spustila lavinu emocí a konfliktů, které mě donutily přehodnotit, co pro mě vlastně znamená domov.
Jmenuji se Marie a po rozvodu mého syna Tomáše jsem přišla o možnost vídat svá milovaná vnoučata. Vše začalo, když jsem se postavila za svého syna v těžkém rozvodovém řízení, kde jeho bývalá žena Jana požadovala dům i auto. Teď mě trápí otázka, zda jsem udělala správnou věc, když jsem chránila svého syna, i když to znamenalo ztrátu kontaktu s dětmi, které pro mě znamenají celý svět.
Osm let jsem žila v manželství, kde jsem byla pro všechny neviditelnou silou domácnosti. Dnes už vím, že musím bojovat za vlastní hodnotu a respekt, i když to znamená postavit se vlastní rodině. Můj příběh je o odvaze změnit svůj osud a nebýt jen tou, která vše zařídí a přitom zůstává neviditelná.
V osmnácti jsem zjistila, že čekám dítě, a s mým mužem Tomášem jsme začali snít o vlastním domově. Místo radosti nás ale čekaly dluhy, hádky a zklamání, když se ukázalo, že realita bydlení v Česku je mnohem tvrdší, než jsme čekali. Příběh o tom, jak snadno se může sen o rodinném štěstí změnit v boj o přežití.
Nikdy nezapomenu na ten den, kdy mi dcera Markéta oznámila, že bych se měla přestěhovat do domova pro seniory. Po letech boje s neplodností jsme s manželem Petrem konečně měli dvojčata, Markétu a Tomáše, a věřili jsme, že náš domov bude vždy plný smíchu. Ale když přišlo rozhodnutí prodat náš dům kvůli financím, všechno se změnilo a my jsme museli najít novou cestu k rodinné jednotě.
Jmenuji se Alena a po třiceti letech manželství jsem se rozhodla udělat krok, který mi změnil život. Vyhodila jsem manžela z domu a stala se černou ovcí rodiny. Přesto věřím, že jsem konečně začala žít podle sebe.
Jednoho deštivého večera se mi do života vkradl strach, když se na našem prahu objevil neznámý muž z lesa. Vše, co jsem si myslela o bezpečí a rodině, se během pár hodin obrátilo naruby. Tento příběh je o tom, jak jsem musela čelit nejen cizímu nebezpečí, ale i pravdám, které jsme si v rodině dlouho nechtěli přiznat.
