Jednoho večera mi manžel oznámil, že všechny naše úspory svěří svému otci. Od té chvíle jsem musela prosit o každou korunu a cítila jsem se jako cizinec ve vlastním životě. Příběh o ztrátě důvěry, boji za sebeúctu a hledání hranic mezi rodinnou soudržností a osobní svobodou.
Už téměř dva roky jsme s manželem nepromluvili s jeho otcem. Jeho zastaralé názory a neustálé ponižování mě přiměly postavit se za sebe i naši rodinu. Přestože to mezi mnou a manželem vyvolalo napětí, věřím, že někdy je třeba říct dost.
Jmenuji se Karolína a vyrůstala jsem v domě, kde bylo všechno dokonalé – až na svobodu. Můj život byl pod neustálým dohledem mé matky, která mi chtěla dát to nejlepší, ale přitom mi vzala možnost dýchat. Po letech dusivého napětí jsme si musely projít bouří, abychom konečně našly cestu k sobě i k sobě samým.
Jmenuji se Lucie a můj život se obrátil naruby, když jsem zjistila, že peníze mohou rozdělit i ty nejpevnější vztahy. Můj manžel Petr trval na tom, že bude spravovat všechny naše finance, i když já vydělávám víc. Mlčení mezi námi narůstalo a já jsem musela najít sílu postavit se za sebe i za naše manželství.
Celý život jsem žila pod neustálým dohledem své matky, která věděla o každém mém kroku. Její kontrola mě dusila, až jsem se rozhodla vzepřít a utéct z domova. Ale některé pouta jsou silnější, než si člověk dokáže představit.
Vždycky jsem si myslela, že rodinné finance jsou jen čísla na papíře, ale když jsem se po letech vrátila do práce a chtěla koupit dárek pro svou maminku, zjistila jsem, jak hluboko může sahat pocit kontroly a nedůvěry. Můj manžel Pavel byl zvyklý rozhodovat o všem, co se týkalo peněz, a já jsem poprvé pocítila, jaké to je bojovat o vlastní hlas v rodině. Tenhle boj nás oba změnil a donutil mě přemýšlet, co vlastně znamená být partnerem, ne jen manželkou.
Když sourozenci Aleš a Eva obdrží dům po svém zesnulém dědečkovi od své matky, brzy si uvědomí, že tento dar má své podmínky. Neustálé zasahování jejich matky a hrozby vystěhování nad nimi visí jako temný mrak, což vede k napjatému a nevyřešenému konfliktu.
V den, kdy se můj syn Tomáš oženil s Barborou, jsem ji znala jen pár týdnů. Abych byla upřímná, příliš se mi nelíbila. Její výrazné líčení, šaty a zjevně upravené rty naznačovaly životní styl, se kterým jsem nebyla pohodlná. Její rodiče jsem potkala jen krátce před obřadem před radnicí. Můj manžel a já jsme se právě přestěhovali do města.
