Po čtvrtstoletí společného života s Janem jsem v jeho telefonu našla zprávy od jiné ženy. Všechno, co jsem považovala za jistotu, se během pár minut rozpadlo. Musela jsem se rozhodnout, jestli bojovat za naši rodinu, nebo začít znovu sama.
Po dvaceti letech manželství mě Jan opustil kvůli mladší ženě. Největší šok však přišel, když mě jako první přišla utěšit moje tchyně, paní Věra. Právě ten den se stal začátkem nejtěžšího období mého života, kdy jsem musela znovu najít samu sebe a pochopit, co vlastně znamená rodina.
Jmenuji se Ivana a můj život se obrátil naruby, když jsem začala podezřívat svého manžela Petra z nevěry. Místo milenky jsem však odhalila mnohem temnější tajemství, které navždy změnilo naši rodinu. Teď stojím před rozhodnutím, které nemá jednoduché řešení.
Jmenuji se Lucie a můj manžel Petr se rozhodl, že už nechce žít ve městě. Jeho posedlost venkovem začala nevinně, ale brzy přerostla v něco, co ohrozilo naši rodinu i vztahy s mými rodiči. Musela jsem si položit otázku, jestli je možné žít s někým, kdo odmítá přijmout odpovědnost dospělého života.
Celý život jsem byla oporou svého muže, obětovala jsem své sny pro jeho úspěch. Po letech, kdy jsem byla jeho stínem, mi oznámil, že už k sobě nepatříme. Teď stojím na prahu nové životní etapy a ptám se sama sebe, kde jsem se ztratila.
Třicet let jsem žila s Karlem v domnění, že máme pevné manželství. Jednoho večera mi však přiznal nevěru a já musela čelit nejen zradě, ale hlavně otázce, proč se to stalo. Nejvíc mě bolelo ne to, s kým mě zradil, ale proč jsme se od sebe tolik vzdálili.
V padesáti pěti letech jsem si uvědomil, že láska k mé ženě vyprchala. Vše, co jsme spolu budovali, se mi najednou zdálo cizí a prázdné. Bojoval jsem s pocitem viny, strachem z osamění i otázkou, zda mám právo hledat štěstí jinde.
Jmenuji se Karel a v pětapadesáti letech jsem se ocitl na životní křižovatce, když do mého života vstoupila nová kolegyně Klára. Najednou jsem začal pochybovat o svém dlouholetém manželství s Lídou a o všem, co jsem dosud považoval za jisté. Teď stojím před rozhodnutím, které může rozbít mou rodinu, ale možná mi přinese ztracené štěstí – nebo taky ne.
Je to stále krize středního věku? Moje manželka má 54 let, já 56. Jsme manželé už přes 30 let a máme dvě děti. Známe se navzájem do detailu, ale v poslední době se hodně změnila. Ne že bychom se pohádali. Ne. Ale někdy nevím, jestli se mám smát nebo plakat nad její nezralostí.
V životě každého člověka nastane chvíle, kdy musí čelit svým nejhlubším obavám a nejistotám. Pro některé je tento okamžik vyvolán krizí středního věku. Pro jiné je to důsledek rodinných sporů a nedůvěry.
Co může být horšího než ztratit rodinu ve středním věku? Nedokážu ani vyjádřit tu bolest, ale přesně tohle je moje situace. Nejsem ještě stará, je mi jen 53 let, ale můj manžel mě už nevidí jako ženu. A co je horší, našel si někoho jiného. Nikdy jsem si nemyslela, že se mi to stane, ale potřebuji pomoc.
Jak se to mohlo stát mně? Jak jsem tomu mohl neodolat? Jen se smáli a říkali, že dokud to nezažiju sám, nepochopím. Trvalo to dlouho, než to přišlo.
