Jmenuji se Jana a před třemi lety jsem si vzala muže, kterého jsem milovala víc než cokoli na světě. Když ale můj manžel Petr kvůli malicherným sporům přerušil veškerý kontakt s mou rodinou, náš domov se proměnil v tiché bojiště plné nevyřčených výčitek. Každý den mě trhá na kusy vnitřní boj mezi láskou k němu a věrností k vlastní rodině.
Jednoho večera jsem se pohádal s mámou kvůli jejím každodenním návštěvám, které narušily náš domov. Teprve když jsem viděl, jak moc tím trpí moje žena Jana, jsem pochopil, že musím něco změnit. Dnes přemýšlím, jestli lze milovat rodinu a zároveň nastavit hranice, aniž bychom někoho zranili.
Jmenuji se Jana a vyprávím příběh své sestry Aleny, která celý život žila pro své děti. Když se jí zhoršilo zdraví a potřebovala jejich pomoc, zůstala opuštěná a já jsem byla jediná, kdo jí zbyl. Tato zkušenost mě donutila přemýšlet o tom, kde jsme jako rodina i společnost selhali.
Jmenuji se Lucie. Po rozvodu s Petrem jsem věřila, že dokážeme být dobrými rodiči pro naše děti, i když už nejsme spolu. Ale realita byla mnohem bolestivější a osamělejší, než jsem si kdy dokázala představit.
Všechno začalo jedním rozhovorem s mou tchyní, který mi obrátil život naruby. Musela jsem čelit vlastním slabostem, očekáváním rodiny a naučit se říkat ‚ne‘. Je to příběh o bolesti, odpuštění a síle, kterou dává láska.
Nikdy jsem neplánovala svatbu s někým, koho jsem sotva znala. Nečekané těhotenství a tlak rodiny mě a Tomáše svedly dohromady, i když jsme si byli cizí. Přesto jsme v sobě našli lásku, která by jinak nikdy nevznikla.
Jednoho dne v práci mě rozhovor o důchodech rodičů přiměl zamyslet se nad životem mé maminky. Vyrůstala jsem s pocitem, že každý je zodpovědný sám za sebe, ale když se minulost a přítomnost střetly v naší rodině, musela jsem čelit nepříjemným otázkám o odpovědnosti, studu a lásce. Můj příběh je o generační propasti, pýše a o tom, co znamená být skutečně oporou těm, kteří nás vychovali.
Jmenuji se Jana a stojím na rozcestí mezi láskou k synovi a důvěrou k partnerovi. Syn Matěj mě varuje před Andrejem, ale já nevím, jestli mu věřit, nebo jestli jen žárlí. V tomhle příběhu hledám pravdu, která mě může stát rodinu i samu sebe.
Jmenuji se Marie a právě teď stojím na prahu největší bolesti svého života – má nevlastní dcera mě vyloučila ze své svatby. Roky jsem se snažila být jí matkou, i když jsem jí nikdy nemohla nahradit tu pravou. Teď přemýšlím, co vlastně znamená být rodinou a kde je moje místo.
Jmenuji se Eva a jednoho dne se mi život obrátil naruby, když jsem po autonehodě přišla o obě nohy. Můj manžel Tomáš zůstal po mém boku, i když jsem sama sebe nenáviděla a chtěla všechno vzdát. Společně jsme se učili žít jinak, hledali jsme nové způsoby, jak být rodinou, a on mi každý den dokazoval, že láska je silnější než bolest.
Jmenuji se Lucie Novotná a myslela jsem si, že svatba s mým životním partnerem, Petrem, bude splněním všech mých snů. Když ale přišel účet a moji rodiče nedokázali dostát svému slibu, všechno se obrátilo naruby. Následovalo období plné napětí, rodinných konfliktů a pochybností o tom, co vlastně znamená láska.
Jmenuji se Zora a už deset let každý den vařím od začátku, protože můj manžel David nesní nic, co není čerstvé. Každé ráno vstávám před rozbřeskem, večer padám vyčerpaná do postele a ptám se sama sebe, kam jsem se v té každodenní oběti ztratila. Toto je příběh o lásce, hranicích a tiché bolesti, která se vkradla mezi hrnce a talíře.
