Dvanáct let jsem vychovávala svou vnučku Aničku, věřila jsem, že její matka, moje dcera, pracuje v zahraničí. Jednoho dne mi však Anička řekla pravdu, která mi zlomila srdce a obrátila celý můj svět naruby. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem byla dobrá babička a jestli jsme si navzájem neublížily víc, než jsme chtěly.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem žila ve stínu své babičky, která se před celou vesnicí chlubila mým synem, přestože ho téměř neznala. Vždycky jsem toužila po opravdové rodině, ale místo toho jsem musela čelit jejím lžím a vlastní nejistotě. Teprve když jsem se postavila pravdě čelem, pochopila jsem, že někdy je třeba prolomit rodinné mlčení, i když to bolí.
Jsem matka, která si dlouho myslela, že její dcera je vzorná žákyně a slušné dítě. Jednoho dne mi ale zavolala třídní učitelka a všechno se obrátilo naruby. Musela jsem se postavit pravdě, kterou jsem před sebou roky skrývala – a začít znovu budovat vztah se svou dcerou i sama se sebou.
