Před dvěma lety jsem se provdala za rozvedeného muže, věřila jsem v naši společnou budoucnost. Všechno se změnilo, když mi oznámil, že jeho dcera Lucie bude bydlet s námi v naší malé garsonce. Teď stojím před rozhodnutím, které může změnit celý můj život.
Jmenuji se Alena a už několik měsíců žiju v malém bytě se svým synem Petrem, jeho ženou Lenkou a vnukem Kubou. Každý den je pro mě boj mezi láskou k rodině a pocitem, že se tu všichni dusíme. Nejčastěji pláču v koupelně, kde mě aspoň na chvíli nikdo neslyší.
V malém bytě žiju se synem, snachou a vnukem, kde se dusíme nejen nedostatkem prostoru, ale i nevyřčenými slovy a napětím. Každý den bojuji s pocitem viny, že jsme v této situaci kvůli mně, a zároveň se snažím najít sílu, abych rodinu udržela pohromadě. Nejvíc mě bolí, když musím své slzy schovávat v koupelně, protože nechci být pro ostatní přítěží.
Dva roky po svatbě s rozvedeným mužem se mi život obrátil vzhůru nohama, když se jeho dcera rozhodla nastěhovat k nám kvůli studiu na vysoké škole. V našem malém bytě začaly narůstat napětí, hádky a pocit, že už nejsem ve svém vlastním domově vítaná. Teď stojím před rozhodnutím, které změní život nejen mně, ale i celé naší rodině.
Jednoho deštivého večera mi máma oznámila, že se k nám stěhuje. V naší malé garsonce už jsme byli tři – já, Honza a náš čtyřletý syn Matýsek. Najednou jsme museli sdílet jeden pokoj ve čtyřech a každý den bojovat o kousek soukromí, klidu i vzduchu.
Jsem svobodná matka vychovávající dva syny. Žijeme v malém dvoupokojovém bytě. Je nesmírně náročné uživit sebe a své dvě děti. Moji rodiče nám trochu pomáhají, ale stále to nestačí.
