Po 15 letech manželství můj manžel požádal o rozvod. Důvod? Řekla jsem mu, že už nemohu pečovat o jeho nemocného otce a navrhla, že je čas zvážit domov pro seniory. Můj manžel řekl, že je ze mě hluboce zklamaný a už se mnou nechce žít. Jak se stav jeho otce s věkem zhoršoval, vyžadoval neustálou péči.
Od dětství jsem věřila, že láska je nejdůležitější věcí ve vztahu a vše ostatní je druhořadé. Vzala jsem si svého manžela poměrně brzy, ještě během studia na vysoké škole. Můj manžel, Jan, byl mým spolužákem. Nepocházel z bohaté rodiny, ale já už měla svůj vlastní byt, který jsem zdědila po babičce. Svého manžela jsem hluboce milovala a nic jiného pro mě nebylo důležité.
Předstírá, že mu na nás záleží, ale já vidím skrz jeho přetvářku. Nedovolím mu, aby s námi manipuloval. Věděl, do čeho jde, když jsme se vzali.
Za prvé, vychovali jsme ji dobře; je to naše milovaná dcera. Za druhé, poskytli jsme jí kvalitní vzdělání; je chytrá a absolvovala s vyznamenáním. Za třetí, je úžasná manželka.
Upřímně, nikdy jsem nechápala, když lidé říkali, že žádné dítě není cizí. No, jsou. Například syn mého manžela (z jeho prvního manželství) mi připadá úplně cizí. Bohužel nemám vlastní děti a nikdy mít nebudu. Ale mám synovce, který je jako můj vlastní syn. Můj bratr zemřel brzy, takže jsem ho vychovala sama.
Vzali jsme se před třemi lety a nyní je naší dceři 18 měsíců. Sotva spolu komunikujeme – můj manžel má svůj vlastní život a já mám svůj. Ačkoli jsme bývali blízcí, věci se drasticky změnily.
Manželka mého syna dělala pro něj všechno, ani mu nedovolila odnést si talíř ze stolu. Teď mi volá a stěžuje si, že její manžel nepomáhá doma. Jak jí mohu pomoci? Můj bývalý manžel také nebyl dokonalý. Je stále naživu a v pořádku, jen teď dělá nešťastnou jinou ženu místo mě. Tady je, jak se to všechno odehrálo.
Můj manžel byl pohledný, atletický muž. Vysoký, upravený a oblíbený mezi mnoha lidmi. Snažím se ho takto pamatovat, abych si usnadnila život. Protože teď se změnil k nepoznání. Jednoho dne sekal trávník na naší zahradě a dostal mrtvici. Zázrakem přežil. Ale stal se z něj invalida. Můj život se obrátil vzhůru nohama.
Moji rodiče pomohli mému manželovi a mně koupit dům. Bylo to spravedlivé. Moje babička sepsala závěť pro Aleše. O šest měsíců později se Aleš oženil a přestěhovali se spolu.
Byl mým opěrným bodem, mou spřízněnou duší, mým vším. Ale po svatbě jsem získala i jeho matku. A tehdy začaly problémy.
Naše „silná“ rodina, tedy ta, která měla být „v dobrém i zlém…“, vydržela jen něco málo přes dva roky. Hned po svatbě začal Jan, nyní jako manžel, pracovat dlouhé hodiny.
„Jako každá normální žena jsem vždy snila o šťastné a silné rodině. Jsem vdaná 10 let a během těchto let jsem svou manželskou roli plnila dokonale – vždy jsem podporovala svého manžela, který přináší domů peníze,“ říká Eva. „Dělala jsem vše, co bylo v mých silách, abych zlepšila náš život jakýmkoli způsobem. Chtěla jsem, aby náš domov byl příjemný, krásný a útulný. Ale teď se cítím uvězněná v roli, kterou jsem si nikdy nevybrala.“