Celý život jsem dřela v zahraničí, abych svým třem dětem zajistila střechu nad hlavou. Teď, když jsem se vrátila domů, mě vlastní děti nechtějí přijmout pod svou střechu. Bolí mě to víc než všechny roky odloučení a dřiny.
Jmenuji se Petra a nikdy by mě nenapadlo, že se budu cítit tak opuštěná kvůli vlastní mámě. Místo toho, aby mi pomáhala s dětmi, si užívá nový život a randí s cizími muži. Každý den bojuji s pocitem zrady, ale i s otázkou, jestli mám právo chtít po ní víc.
Jsem Marie a můj jediný syn Tomáš se nedávno oženil a odstěhoval za hranice. Vždycky jsem tvrdila, že děti mají žít svůj život, ale když mi přestal zvedat telefon, začala jsem pochybovat o všem, co jsem si myslela. Teď se snažím pochopit, kde se stala chyba a jestli je možné znovu najít cestu k vlastnímu dítěti.
Jsem Jana a celý život jsem se smiřovala s tím, že moje dcera Kasia nechce děti. Když se mi jednoho večera rozplakala v náručí a prosila mě o pomoc s novorozenou vnučkou, zhroutil se mi svět naruby. Teď stojím před rozhodnutím, které může změnit život celé naší rodiny.
Jmenuji se Petra a vyprávím příběh o tom, jak se moje nejlepší kamarádka Jana po narození dítěte změnila k nepoznání. Naše přátelství, které kdysi bylo pevné jako skála, se začalo rozpadat pod tíhou mateřských povinností a nevyřčených křivd. Bojuji s pocitem zrady, ale i s pochopením a hledám odpověď na otázku, zda je možné najít cestu zpět.
Jsem Jana a nikdy jsem si nemyslela, že jedno rozhodnutí mého syna roztrhá naši rodinu na kusy. Vždycky jsem věřila, že rodina drží pohromadě, ale když syn přišel s tím, že jeho žena chce žít odděleně a máme prodat naše společné bydlení, všechno se změnilo. Teď mě syn viní z toho, že musí s rodinou bydlet v podnájmu, a já nevím, kde jsme jako rodiče udělali chybu.
Jmenuji se Petra a žiju v pražském paneláku, kde jsem se kdysi sblížila se sousedkou Lenkou díky našim dětem. Zpočátku jsme si pomáhaly, ale postupně se z mé ochoty hlídat jejího syna stala samozřejmost, která mě začala dusit. Teď stojím před rozhodnutím, jak jí říct, že už dál nemůžu, aniž bych ztratila sama sebe nebo rozbila naše sousedské vztahy.
Jsem Marie, šedesátiletá žena, která se ocitla v nečekaném boji o vlastní rodinu. Po napjatém telefonátu s mojí snachou Janou, která mě obvinila, že rozvracím její manželství s mým synem Petrem, se mi zhroutil svět. V tichu Petrovy podpory své ženy a v osamělosti svého stáří hledám odpověď na otázku, zda jsem jako matka selhala.
V jediném okamžiku se mi zhroutil svět, když mi náhle zemřel manžel. Zůstala jsem sama se dvěma dospělými dcerami, které se odmítaly postavit na vlastní nohy, a musela jsem udělat rozhodnutí, které mi zlomilo srdce. Můj příběh je o tom, jak jsem hledala klid v chaosu, objevovala samu sebe a ptala se, co vlastně znamená rodina.
Nikdy nezapomenu na tu ledovou prosincovou noc, kdy mi dcera zavolala a prosila mě, abych se postarala o jejího syna, protože chtěla budovat kariéru. Po letech se vrátila a obvinila mě, že jsem jí dítě vzala. Teď stojím před otázkou, jestli jsem opravdu udělala správnou věc.
Jmenuji se Jana a můj život se během několika měsíců obrátil naruby. Když můj syn onemocněl, zůstala jsem na všechno sama – rodina i přátelé mě odsoudili místo toho, aby mi pomohli. Dnes se ptám, kde se v lidech bere tolik lhostejnosti a odsuzování.
Jmenuji se Tereza a žiji s manželem Petrem a naším čtyřletým synem Matějem v malém panelákovém bytě na pražském sídlišti. Každý den zápasím s pocitem stísněnosti, nepochopení a touhou po lepším životě, zatímco se snažím udržet naši rodinu pohromadě. Sdílím svůj příběh plný hádek, ticha, obětí a nevyřčených přání, která se ztrácejí mezi čtyřmi stěnami našeho bytu.
